
Když se Alice a Lukáš nastěhovali do svého bytu, narychlo ho zařídili starým nábytkem od rodiny. Alice dlouhá léta toužila po změně, ale Lukáš ji přemlouval, aby raději šetřili. Jednoho dne zjistila, že na sobě vůbec nešetří.
Postel vrzala při každém pohybu a skříň se sotva dovírala, ale vždycky se našlo něco důležitějšího, za co utratit peníze. Letos jsem si konečně řekla, že máme našetřeno dost, a tak padlo rozhodnutí, že se pustíme do rekonstrukce ložnice. Celé večery jsem nadšeně listovala katalogy a představovala si naši budoucí oázu klidu s velkým čalouněným lůžkem a těžkými závěsy.
Manžel počítal každou korunu
Moje nadšení se však rozplynulo hned při první návštěvě obchodního domu s nábytkem. Lukáš se za mnou neustále ploužil s telefonem v ruce, sčítával položky a u každého kvalitnějšího kousku nespokojeně vzdychal.
Když jsem si chtěla vybrat pořádnou matraci s desetiletou zárukou, hned mě utnul s tím, že v době vysoké inflace musíme šetřit a ne vyhazovat peníze za kus molitanu.
Místo elegantních mosazných lampiček vybral obyčejné plastové z výprodeje a luxusní závěsy zamítl jako zbytečnost. Moje vysněná ložnice se pod jeho taktovkou začala měnit v levný pokoj pro studenty.
Myslela jsem, že je to dárek pro mě
Jedno sobotní dopoledne mě Lukáš poprosil, abych skočila do auta pro nějaké dokumenty. V přihrádce u spolujezdce jsem mezi starými účtenkami za benzín objevila něco, co tam nemělo co dělat – elegantní černou krabičku potaženou sametem.
Srdce se mi rozbušilo, protože nás za dva týdny čekalo výročí svatby. Doufala jsem, že mi Lukáš i přes své řeči o šetření koupil ten náhrdelník, který jsem si tak dlouho přála. S pocitem viny, že mu kazím překvapení, jsem víčko odklopila, ale uvnitř nebyly šperky pro mě.
Manžel utratil spoustu peněz
Na saténovém polštářku ležely masivní pánské hodinky luxusní značky. Když jsem pod nimi našla účtenku, málem se mi podlomila kolena. Stály skoro sedmdesát tisíc korun, což byla přesně polovina našeho rozpočtu na celou ložnici. Toho rozpočtu, kvůli kterému jsem se s ním týdny dohadovala o každou korunu a nakonec se musela smířit s levným nábytkem.
Vrátila jsem se do bytu, krabičku položila před Lukáše na stůl a sledovala, jak z jeho tváře mizí barva. Na mou otázku, co to má znamenat, jen podrážděně odsekl, že jsem se mu neměla hrabat ve věcech.
Manžel je sobec
Lukáš se snažil obhájit tím, že hodinky jsou „investicí do jeho image“. Tvrdil, že v jeho práci, kde se setkává s důležitými klienty, je profesionální vzhled a symbol úspěchu nezbytný. „Jsi hysterická, vždyť tu ložnici přece předěláváme,“ vyčetl mi chladně.
Moje argumenty, že mě nutil vzdát se svých plánů jen proto, aby se mohl předvádět před kolegy, se od něj odrážely jako míč od stěny. Cítila jsem jen bezmoc a slzy v očích z toho, jak se mnou manipuloval.
Došlo mi, že v Lukášově světě budou mé potřeby vždy až na druhém místě za jeho egem. Pohlédla jsem na ty levné lampičky a tenké závěsy, které mi teď připadaly jako památník jeho sobectví a mé naivní důvěry.
Teď přemýšlím, co dál se životem, ve kterém jsou moje sny pro manžela vždycky „příliš drahé“, zatímco jeho vlastní rozmary jsou nutností.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




