Andrea (33): Myslela jsem, že utíkám před zimou, ale prchala jsem před sebou. Hořké setkání v ráji mi otevřelo oči

Utíkala jsem před lednovým splínem za sluncem a teplem. Pochopila jsem, že utíkám sama před sebou. Potkala jsem bývalého s manželkou a musela spolknout „hořkou pilulku“.

Iveta (34): Nemohu překonat zlomené srdce. V den, kdy se mi narodil syn, přítel se se mnou rozešel

Utíkala jsem před sněhem i před sebou

Když jsem se jednoho dne probudila do první pořádné sněhové břečky, řekla jsem si: „Tentokrát to udělám jinak.“ Po rozchodu, který mě rozsekal, jsem měla pocit, že doma každý den padám do depresí. Vlezlá zima, omrzlé chodníky a ta věčná tma. Chtěla jsem pryč — někam, kde je teplo a celý den slunce. Tam, kde se snad i zlomené srdce zahojí.

A tak jsem si zarezervovala letenku na Srí Lanku. Pláže, palmy, letní šaty místo zimních bot — všechno to znělo jako lék na mou bolavou duši. Myslela jsem, že prchám před zimou, ale prchala jsem hlavně před sebou. Na Srí Lance to bylo přesně tak nádherné, jak jsem si to představovala. Každé ráno jsem vstávala s výhledem na oceán. Teplota byla minimálně o třicet stupňů vyšší než doma, vzduch plný vůně moře a květin.

Ale i v tom nejkrásnějším ráji se vnucovala jedna myšlenka: Proč se pořád cítím tak prázdná? Dopadá na mě lednová tíha i v tropech? Kamarádka mi do telefonu řekla: „Neuraž se, ale sama před sebou neutečeš.“ Měla pravdu. Uvědomila jsem si, že jsem neodjela pryč jen kvůli zimě a klasickému splínu. Utíkala jsem před bolestí, kterou jsem si ale přivezla s sebou.

Ctibor (56): Děsí mě, jak moje děti cestují po světě. Po posledním zážitku mi určitě přibylo pár šedivých vlasů

Na pláži jsem potkala bývalého

Tohle se snad stává jen ve filmech. Nebo přitahuji šílené scénáře do svého života. Potkala jsem toho, kdo mi tak zlomil srdce a pošramotil sebevědomí. Přímo na pláži, kde jsem chodila ráno meditovat. Já v plavkách a s knížkou. On s úsměvem, vedle něj žena, kterou jsem nikdy nepoznala. Byl to on — ten, kdo mi kdysi slíbil, že mě „nikdy neopustí“. A teď tam stál vedle současné manželky.

Celé to bylo jako špatný sen. Cítila jsem, jak se mi srdce znovu láme na milion drobných střepů. Bylo to tak, utekla jsem před vzpomínkami. A ty se mi vyjevily v celé kráse. „Ahoj,“ řekl jen překvapeně. Oči měl laskavé, úplně jiné než kdysi. A ona tam stála vedle něj, klidná, spokojená, držela ho za ruku a usmívala se na mě. Netušila, že jsem ta „před ní“. Asi by jí to ani moc netrápilo. Vypadala šťastná a moje chuť meditovat ten den zmizela.

Mojmír (33): Každý rok mám novoroční splín. Všechno po hektických setkáních utichne a já zažívám pocit prázdnoty

Těším se domů a užívám si poslední teplé dny

Ale teď, když sedím večer s šálkem čaje a poslouchám vlny, pochopila jsem jednu věc: utíkat můžu, ale problém se mnou pojede všude. A ten největší krok — smířit se sama se sebou, bez ohledu na počasí či místo — je ten, který musím udělat teprve teď. Zbývá jen pár dní a já se nesmírně těším domů.

I díky tomu ze mně něco spadlo a teprve nyní si užívám bosé nohy v písku a šumění moře. Tahle dovolená je pro mě zlomová. Mám pocit, že jsem dospěla, střetla se se svými chmurami tváří v tvář a načerpala síly, abych mohla jít dál. Jsem ráda, že jsem si sama vyrazila na dovolenou uprostřed zimy a trochu se se sebou seznámila.

Laura (22): Na Srí Lance jsem strávila noc v horečkách. Ráno jsem se dověděla, že jsme díky tomu zachránila sestře život

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].