Laura loni strávila na Srí Lance noc v horečkách a zimnicích. Viděla před sebou hory sněhu a byla jí šílená zima. Díky místnímu lékaři se dožila rána, kdy se jí zničehonic ulevilo. Následně se dozvěděla, že její sestra tou dobou zažívala krušné chvíle v Alpách.
Zájezd na Srí Lanku pro mě byl krásným zážitkem mimo jiné i proto, že jsem zachránila život sestře. Ta byla v jednu chvíli ve velkém nebezpečí, ztracená v horách poblíž místa, kde spadla lavina. V tutéž chvíli jsem já měla o tisíce kilometrů dál horečky a halucinace. Místní lékař mě zahříval u ohně, díky čemuž moje sestra neumrzla.
Loni jsem se rozhodla strávit podzim v teple
Před rokem jsem se snažila vyhnout chřipkové epidemii a utekla na Srí Lanku cvičit jógu, cestovat a meditovat. Byla to krása, jak v horách, tak u moře jsem si užívala úplně jiný svět. Byla jsem denně ve spojení s rodinou, a ačkoliv jsem se měla báječně, moc se mi po všech stýskalo. Těšila jsem se domů a na společný advent.
Těsně před odletem se mi udělalo zničehonic špatně. Myslela jsem, že mi nesedly nějaké mořské plody. Majitelka penzionu, kde jsem bydlela, zavolala stařičkého doktora. Nevypadal jako klasický lékař, spíš jako ájurvédský guru. Nezbývalo mi, než se mu svěřit do péče. Bylo mi totiž pořád hůř a horečka stoupala.
Položili mě na lehátko blízko ohně, dávali mi bylinkové čaje a balili mě do voňavých zábalů. Cítila jsem, jak se potím, přesto jsem měla zimnici. A také halucinace. Viděla jsem všude sníh, moře sněhu, jako bych byla pod lavinou. Volala jsem o pomoc, měla jsem dojem, že prostě umrznu.
Do rána se můj stav o sto procent zlepšil
Kamarádka, se kterou jsem dovolenou trávila, pořád vyšilovala. Pobíhala kolem a ječela na toho starého muže, ať mě odveze do pořádné nemocnice. Měla strach, že mu tam v těch zábalech a odéru vonných bylin zemřu. Viděla prý, jak mám oči v sloup a drmolím něco o sněhu.
Nad ránem jsem usnula a moc si toho nepamatuji. Probudila jsem se překvapivě odpočatá. Dostala jsem konvici čaje a palačinky s kokosem, s chutí jsem to všechno vypila a snědla. Teplotu jsem neměla, jen jsem se cítila slabá. Během dne jsem ale se ale úplně zotavila a děkovala bohu i tomu pánovi, který mě vyléčil.
Kamarádka se mi přiznala, že volala k nám domů, protože o mě měla strach. „Už jsem všem řekla, že jsi v pořádku. Ale představ si, co se stalo! Tvoje sestra se včera ztratila v Alpách. Kousek od ní spadla lavina, byla celý den nezvěstná. Našli ji k večeru úplně v pořádku. Nikdo nechápe, že neumrzla!“
Myslím, že jsme se sestrou propojené
Mám za to, že se moje situace s tou sestřinou nějak spojila v jednu. Hrozilo jí, že umrzne a já měla šanci ji na dálku držet v teple díky ohni, bylinkám a svému kouzelnému srílanskému lékaři.
Když jsem po návratu se sestrou mluvila, potvrdila moji domněnku. Cítila prý teplo, jako by ji něco zahřívalo zevnitř. Zimnici jsem od ní převzala já a tím jsem jí zachránila život. Máma na to nevzpomíná ráda a myslí si, že mohla v jeden den přijít o nás obě. Všechno ale dobře dopadlo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.