Milena (47): V našem domě se děje něco neobvyklého. Potkávám snad duše mrtvých lidí?

Když jsem si po rozvodu hledala podnájem, koukala jsem především na cenu. Z jednoho platu si moc vyskakovat nemůžu. Našla jsem útulný byteček, který se mi moc líbil. Majitelka mi řekla, že v přízemí domu sídlí pohřební služba, ale to jsem vůbec nepovažovala za problém.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (62): Nevěřila jsem, že něco jako duše existuje. Pak se u výtahu zjevil mrtvý soused

V domě slyším záhadné kroky

Stejně je to trošku nezvyk. Před domem parkuje podlouhlé černé auto a tu a tam potkávám muže v černých oblecích. Ale pokud zrovna nemají práci, tak se netváří smutečně. Zdraví mě a někdy se se mnou dají do řeči. Jsou docela fajn, pohřebnictví je asi zaměstnání jako každé jiné.

Asi před měsícem jsem zůstala v práci déle, protože jsme měli inventuru. Domů jsem šla až za tmy. To velké černé auto tam stálo a ve svitu měsíce působilo trošku strašidelně. Těšila jsem se, až budu konečně doma a zavřu za sebou dveře.

Jenže jak jsem šla po schodech na druhé patro, kde bydlím, zdálo se mi, že slyším další kroky. Ohlédla jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Šla jsem dál a slyšela vzdalující se kroky, ale ani teď nebylo nikoho vidět. Dokonce se nikde jinde nerozsvítilo světlo, které reaguje na pohyb. Svítilo se jenom na mém patře.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (30): Po mamince jsem zdědila schopnost mluvit s mrtvými. Jenže já o nic takového nestojím, jenom mi to komplikuje život

Opravdu existují duše mrtvých?

Kdyby se to stalo jednou, možná bych to mohla svést na únavu. V práci jsem tehdy byla od rána až do večera. Jenže od té doby mám často pocit, že v domě slyším kroky, ale nikoho nevidím. Dokonce se mi občas zdá, že vidím podivné stíny.

Není to nic děsivého, jen neobvyklého. Může jít o duše lidí, které v pohřební službě připravují na poslední cestu? Nikdy jsem si nemyslela, že něco jako duše může existovat. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a řekla jsem si, že to je pouze hra světla a stínů.

Jednou jsem takhle stála na schodišti a koukala dolů, když ze svého bytu vyšla starší sousedka. "Nemusíte se jich bát, oni jen čekají, až půjdou dál..." pronesla a šourala se pryč. V tu ránu jsem byla úplně zkoprnělá. Dokonce jsem se jí zapomněla zeptat, co tím myslí.

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (25): Babička mi chtěla dokázat, že umí mluvit s mrtvými. Vzala mě na dědův hrob a já se nestihla divit

Měla stará sousedka pravdu?

Ta stará paní mi nasadila brouka do hlavy. Co když opravdu jde o duše lidí, o které se starají v pohřební službě? Přijde mi to ale tak absurdní, že se stydím někoho zeptat. Tu starou paní jsem od té doby nepotkala a počítám s tím, že kdybych vyzvídala v pohřební službě, měli by mě za blázna.

Co když je ale opravdu něco mezi nebem a zemí? Mám teď o čem uvažovat a na ty stíny, co potkávám na chodbě, se dívám úplně jinak...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (37): Nevěřila jsem synovi, že mluví s mrtvými. Všechno změnil jeden noční zážitek

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.