Lucie (32): Na úplňku je něco magického. Přivedl mi do cesty záhadného muže

Nikdy jsem nevěřila na věci mezi nebem a zemí. Vždy jsem si myslela, že všechno má své logické vysvětlení. Moje noční procházky byly spíše způsobem, jak po dlouhém dni přijít na jiné myšlenky. Mám ráda, když Měsíc září jako stříbrná lampa a osvětluje všechno kolem mě. Jenže téhle noci bylo něco jinak, byl totiž úplněk...

Mohlo by Vás zajímat:

Jasmína (34): Díky úplňku jsem našla zatoulaného pejska a životní lásku

Úplněk mi přivedl do cesty tajemného muže

Té noci mě něco táhlo k parku na druhé straně města. Když jsem tam dorazila, zář Měsíce byla ještě jasnější, působilo to až neskutečné. Zastavila jsem se a v tu chvíli jsem ho uviděla. U lavičky pod starým dubem stál muž, kterého jsem nikdy předtím neviděla. Přesto jsem měla pocit, že ho znám celý život.

Bylo na něm něco podivného, ale zároveň fascinujícího. Neřekl ani slovo, jen se na mě díval těma hlubokýma očima, ve kterých se odráželo světlo Měsíce.

Srdce mi bušilo a v hlavě mi vířily myšlenky, které nedávaly smysl. Kdo to je? Proč mám pocit, že mě k němu táhne něco, co nemůžu ovlivnit?

"Ty jsi tu taky kvůli úplňku?" zeptala jsem se.

"Možná," odpověděl tajemně a jeho hlas zněl, jako by přicházel z jiného světa.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (27): Poslední úplněk mě málem vyřídil. Možná za tím stál talisman od babičky, nikdy mě neměla ráda

Procházeli jsme se a pozorovali úplněk

Začali jsme si povídat a já se dozvěděla, že má také rád noční procházky. A stejně jako mě, i jeho přitahuje úplněk. Díky tomu jsme se setkali v parku, do kterého moc nechodím, protože je až na druhé straně města.

Ale té noci mi to vůbec nevadilo. Měla jsem pocit, že to tak prostě má být. A že není nic špatného na tom, že se za úplňku procházím parkem s cizím mužem. Neblikala mi žádná varovná kontrolka.

Byla v tom ještě nějaká záhada, něco, co mi neřekl. Každá jeho věta byla jako klíč k tajemství, které jsem toužila rozluštit. V jeho přítomnosti jsem zapomněla na čas. Byli jsme tam jen my dva a zářící Měsíc nad námi...

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (28): Jakmile napadne sníh, něco tajemného mě volá do lesa. Už jsem kvůli tomu dvakrát málem umrzla

Byl to opravdu magický úplněk

Když jsem se ráno probudila, měla jsem pocit, že se mi to všechno jen zdálo. Jenže pak jsem na nočním stolku našla něco, co tam být nemělo – malý stříbrný přívěsek ve tvaru měsíce. Nikdy předtím jsem ho neviděla. Nechápu, jak se tam mohl octnout.

Dal mi ho ten chlap? Takže se mi to setkání za úplňku přeci jenom nezdálo? Byla jsem zmatená.

Po té noci jsem se občas večer vydala na procházku do parku na druhé straně města, ale toho muže už jsem tam nikdy neviděla. Možná... možná musím počkat, až bude další úplněk...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vojtěch (45): Les v Jeseníkách mě přivítal zvláštní hudbou. Pak jsem jen bezmocně sledoval hrůzu, která se ke mně blížila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.