Lenka (25): Při lyžování mě smetla lavina, kterou jsem zaznamenala jen já. Později jsem se dověděla proč

Na horách s přáteli jsem si zprvu užívala lyžování, jenže pak jsem se vydala směrem, kterým jsem neměla. Když se na mě valila lavina, myslela jsem si, že je to má poslední chvíle. Nicméně pak jsem se probrala a ukázalo se, že lavina se konala leda tak v mé hlavě.

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (24): Místo romantického víkendu ve dvou jsme utíkali před něčím, co žije ve sklepě staré chalupy

Horský vzduch mi tentokrát nedělal dobře

Tolik jsem se těšila na hory, vůbec jsem si nepřipustila, že by mohl mít náš pobyt jakýkoliv „háček“. Jakmile jsme si všichni vybalili a sešli se v kuchyni, cítila jsem ale podivnou úzkost. Ptala jsem se přátel, jestli mají podobné pocity, ale mysleli si, že vtipkuju. Řekla jsem si, že za to může přelom roku, jejž jsem prožila ve stresu.

Nalila jsem si horkou griotku a neklid v těle přehlížela. Vyrazili jsme na sjezdovku a já se snažila užívat si každou minutu v pohybu. Slunce zářilo, sníh kolem nás se třpytil a dobře se nám jezdilo. Přesto jsem měla stále ten podivný pocit, že je něco špatně. Jako bych doma nechala zapnutou žehličku nebo v práci nějaké resty.

Volala jsem dokonce sestře, aby zkontrolovala můj byt. Stejně tak asistentce v práci, aby pro jistotu zjistila, jestli mě někdo neshání. Všechno vypadalo v pořádku. Uprostřed noci jsem se probudila zpocená od hlavy až k patě, lapala jsem po dechu. Noční můra byla ještě živá. Zdálo se mi, že jsem se dusila hluboko pod sněhem.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (41): Odpoledne s milencem nedopadlo podle mých představ. Ze staré chalupy nás vyhnal duch rozzlobené babičky

Ujížděla jsem před strachem na lyžích, co mi síly stačily

Na lyžích jsem byla jako první, nemohla jsem dospat. Pohyb mi dělal dobře, čím prudší kopec, tím lépe jsem zapomínala na divný sen. Jsem poměrně zdatná lyžařka a občas vyrážím do neprozkoumaného terénu, je to větší adrenalin. Naučil mě to bývalý přítel, který nesnášel obyčejné lyžování „v davu“.

Vyjela jsem do lesa mimo vyznačené trasy a užívala si slalom mezi nízkými stromky. Přes tlukot srdce jsem slyšela, jak někdo volá mé jméno. Když jsem se zastavila, nikde nebylo ani živáčka. Pak jsem najednou spatřila bílou clonu, následoval zvláštní zvuk. Když jsem pochopila, že se na mě valí lavina, bylo pozdě. Zkusila jsem se pohnout z místa, ale už jsem nevěděla, kde je „nahoře“ a kde „dole“.

Vtom jsem pochopila, že je se mnou amen, a došlo mi, že jsem neposlouchala jasné varování. Ležela jsem v mrazivém tichu a pomalu ze mě odcházel život. Myslela jsem si, že usnu s děkovala bohu, že nic necítím. Vtom mě někdo chytil za kapuci a vytáhl na nohy. Byl to kamarád z chalupy.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (25): Kvůli sněhu jsem zůstala trčet na dálnici. Potkala jsem tam muže, kterého bych ráda ještě někdy viděla

Zjistila jsem, kdo mě varoval

Netušila jsem, co je sen a co realita. Kámoš mi pomohl na nohy a odtáhl mě k bistru na čaj. Po lavině nebylo nikde ani památky. Všechno se mi to jen muselo zdát. Vyprávěla jsme mu o tom, jak jsem se dostala mimo trasu a proč mám ráda lyžování s adrenalinem. Vzpomínala jsem na svého bývalého a napadlo mě mu zavolat.

Jeho číslo bylo nedostupné a následující večer jsem se dozvěděla, že zahynul po opravdovou lavinou. Muselo mezi námi existovat jakési spojení, díky němuž jsem vycítila jeho nebezpečí. Škoda, že jsem ho nemohla včas upozornit. S největší pravděpodobností by mi ale stejně nevěřil.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (64): V lese mě pronásledovalo podivné zvíře. Zvláštní bylo, že nezanechávalo stopy ve sněhu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.