
Barbora byla vdaná osm let. Její manželství se rozpadlo, když zjistila, že jí manžel lže. Místo vysvětlení na ni zaútočil a snažil se v ní vyvolat pocit viny. Neméně bolestivá byla i slova tchyně, která Barboru nikdy neměla ráda.
Byli jsme manželé osm let, měli jsme společné plány, hypotéku a sny o dítěti. Jenže pak tchyně začala mít zdravotní problémy a můj manžel Michal za ní jezdil čím dál častěji. Věřila jsem mu, když se vracel pozdě v noci a unaveně vyprávěl, jak ji musel doprovázet k lékaři, protože jí prý nikdo jiný nezbyl.
Prý jen pomáhal své matce
Jednoho pátečního večera se Michal nevrátil vůbec a jen mi stroze napsal, že máma zase měla těžký den a musí u ní zůstat přes noc.
Když jsem se ráno probudila v prázdném bytě, měla jsem divný pocit. Kolem poledne jsem to nevydržela a zavolala tchyni. Zeptala jsem se na Michala a ona mi stroze oznámila, že svého syna neviděla už celý týden. Zůstala jsem v šoku, zatímco tchyně bez rozloučení zavěsila.
Snažila jsem se pro všechno najít nějaké rozumné vysvětlení, ale o pár minut později mi tchyně zavolala zpátky a okamžitě na mě začala křičet. Obvinila mě, že Michala neustále kontroluji a není divu, že se mu nechce jít domů.
Namítla jsem, že jsem jeho manželka a mám právo vědět, kde je, ale jen se mi vysmála. Prý jsem pro něj nikdy nebyla ta pravá a on konečně pochopil, co je pro něj nejlepší. Její slova mě bolela jen o něco méně než fakt, že mi Michal lhal.
Manžel na mě křičel
Čekala jsem na něj v kuchyni dlouho poté, co se venku setmělo. Když konečně otočil klíčem v zámku a vešel dovnitř, hned na mě vrhnul podrážděný pohled. Zeptal se, co tam dělám tak pozdě, a začal si lhostejně nalévat vodu. Třesoucím se hlasem jsem mu řekla, že jsem mluvila s jeho matkou a ta potvrdila, že u ní nebyl.
Na vteřinu ztuhl. Místo omluvy však na mě okamžitě vyjel, že jsem chorobně žárlivá a měla bych se jít léčit. Jeho útok byl nečekaně agresivní, jako by nemluvil se svou ženou, ale s někým cizím, kdo ho obtěžuje na ulici. Křičel na mě, že už nemá sílu na moje neustálé podezírání a že si za všechno můžu sama svými „nemocnými nároky“.
Moje manželství je u konce
Zeptala jsem se, jak dlouho mi lže a proč jeho matka na mě v telefonu byla zlá. Jen zopakoval, že všechno, co dělám, je špatně. Vůbec se nepokusil nic vysvětlit, natož se omluvit za své lži.
Pak beze slova odešel a nechal mě tam stát s ochromujícím pocitem viny. V hlavě mi stále zněla slova mé tchyně o tom, že ho žádná jiná žena nikdy nepochopí tak jako ona. V tu chvíli jsem tomu snad i začala věřit.
Celých osm let společného života se rozplynulo po jedné hádce. Zůstala jsem sama s mučivou otázkou, zda nejsem skutečně na vině já...
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




