Bea (25): Zamilovala jsem se do muže, který nechtěl vztah. Byla jsem jen holka na zavolání

Dlouho mi trvalo, než jsem si připustila, že jsem se opravdu zamilovala. Já, Bea, pětadvacetiletá holka, která si vždycky držela odstup. Byla jsem ta, co říká: „Klid, nikam nespěchám.“ A pak jsem potkala Antonína, muže, který byl pro mě prokletím.

Jana (48): Před svatbou jsem měla pochybnosti, které mi pomohl vyřešit milenec. Po dvaceti letech jsem ho potkala znovu

Spadla jsem do toho

Seznámení to bylo nečekané, šokující, jednoduše do mě vrazil na ulici. Otočila jsem se – a tam stál ON. Muž, který holce zničí veškeré sebeovládání. Potkali jsme se náhodou, ve chvíli, kdy jsem neměla v plánu potkat kohokoliv. Měl úsměv, kvůli kterému se mi podlomila kolena, vlasy na ramena, prostě typ, pro který by žena udělala cokoli.

„Slečno, kam tak spěcháte?“ pronesl klidným hlasem, který mě uklidňoval i rozrušoval zároveň. Slovo dalo slovo a dali jsme si schůzku. Když mě pak – hned při první schůzce – poprvé objal, věděla jsem, že je to průšvih. A když mě políbil, bylo to ještě horší – už jsem z toho nedokázala vycouvat.

Jitka (39): Můj manžel měl tolik milenek, že si vedl diář s přesným rozvrhem schůzek

Chtěla jsem víc

Byla jsem do něho od minuty blázen. Nevím, co za to mohlo – jeho úsměv? Krásné vlasy? Silné ruce? Takové jakoby odmítání – neměl totiž na mě tolik času, kolik bych si přála. „Proč mi nenapíšeš, jak se máš? Co děláš? Proč se ozýváš jen, když se máme vidět?“ snažila jsem se ho ptát. Nereagoval, jen moje dotazy mazal tím svým úsměvem.

Za nějaký čas jsem pochopila, že Tony, jak si říkal, nepotřebuje vztah, city a asi ani budoucnost… Vlastně nechtěl nic kromě mě, když se mu to zrovna hodilo. „Nechci ti ublížit,“ říkával a já naivně doufala, že tím myslí: „Dej mi čas.“ Ale realita byla jiná – on vůbec žádný čas nechtěl. Chtěl jen mě… Ano, sem tam jsme zašli na večeři – a platili napůl – dokonce mě vyvedl do divadla. Pořád jsem si namlouvala, že spolu chodíme, a ty aktivity „mimo postel“ mě v mé bláhové naději utvrzovaly.

Marie (33): Kamarádka žije v nefunkčním vztahu. Vím, že jí nemohu pomoci, dokud neuvidí pravdu

Pořád jsem doufala

Jak šel čas, každý dotek mě bolel víc než předchozí. Každá zpráva: „Máš dneska, zítra, v neděli čas?“ mě zase donutila doufat, že se něco změní, i když jsemv koutku duše věděla, že se nezmění nic. Ani naše situace, ani on. Stala jsem se přesně tím, před čím jsem vždycky utíkala – dívkou čekající na muže, který za to nestojí.

„Beo… my dva nejsme na vztah,“ prohodil jednou mezi řečí, jako by říkal předpověď počasí. „My jsme jen a jen kamarádi. Přátelé. Musíš mě brát jako přítele s výhodou.“ A já ho konečně pochopila. „Tím chceš říct, že jsem pro tebe holka na zavolání. A zadarmo?“ brekla jsem. „To jsem ale nečekala!“

Objal mě, hodil na postel a vášnivě pomiloval. V té chvíli jsem byla zase ta zamilovaná holka, když jsem se mu dívala zblízka do očí. Když bylo po všem, v poklidu se oblékl a než stačil cokoli říct, začala jsem já.

„Já nechci být jen možnost občasného sexu. Holka s benefitem. Chci být volba.“

A na to pronesl definitivum: „Ty pořád čekáš, že mezi námi bude ještě něco víc. Nečekej. Nebude nic.“

A tím zas jedno přátelství s výhodou skončilo.

Petr (62): Sníh opět překvapil. Jako každý rok jsem musel projevit odvahu, abych se dostal do práce

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].