Beáta (50): Kamarádce jsem nabídla bydlení zdarma. Brzy se v mém bytě začala chovat jako paní domu

Když mi jednoho dne zavolala se slzami v hlase moje kamarádka ze střední školy Gábina, neváhala jsem jí podat pomocnou ruku. Musela se do měsíce vystěhovat z podnájmu a neměla kam jít. Žila jsem sama v prostorném třípokojovém bytě na okraji Prahy. Děti už byly dospělé a odstěhovaly se do zahraničí, takže mě často trápila samota.

Gábina pracovala v účetní firmě, ale neměla žádné úspory. Nabídla jsem jí proto, že u mě může nějaký čas bydlet, než si najde něco vlastního. Zpočátku všechno vypadalo skvěle. Gábina mě dojatě nazývala andělem a po večerech jsme u čaje vzpomínaly na staré časy. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak rychle se naše soužití změní.

Iveta (26): Bydlení s kamarádkou se změnilo v horor. Je bordelářka a vodí si domů pořád nové chlapy

Pohoda netrvala dlouho

Netrvalo dlouho a Gábina se v mém bytě začala zabydlovat víc, než mi bylo příjemné. Nejdřív šlo o drobnosti. Přesouvala mi květiny, přepínala televizi uprostřed mého oblíbeného seriálu nebo si bez dovolení půjčovala drahou kosmetiku.

Když jsem se ohradila, že mi z poličky zmizel noční krém za osm stovek, jen pokrčila rameny. „Měla jsem hrozně suchou pleť. Vždyť ti z toho neubude,“ prohodila, jako by se nic nestalo.

Postupně si začala bez mého vědomí zvát domů své známé. V mém vlastním obýváku se chovala jako paní domu, zatímco já jsem si připadala jako nezvaný host. Její přátelé k nám chodili čím dál častěji a jednou dokonce přede mnou rozebírali, jak mám staromódní závěsy a že bych je měla vyměnit.

To už na mě bylo příliš. Když návštěva odešla, připomněla jsem Gábině, že je u mě pouze na návštěvě a měla by respektovat moje pravidla. Jenže místo omluvy se urazila. Obvinila mě, že jí dávám najevo svou převahu a že se nechovám jako opravdová kamarádka.

Od té chvíle se naše vztahy výrazně zhoršily. Doma zavládlo napjaté ticho a její pokoj začal připomínat bojiště. Čím dál častěji jsem si říkala, jestli jsem udělala dobře, když jsem ji k sobě nastěhovala.

Iveta (26): Bydlení s kamarádkou se změnilo v horor. Je bordelářka a vodí si domů pořád nové chlapy

Pohár mé trpělivosti přetekl

Poslední kapka přišla v den mých padesátých narozenin. Těšila jsem se na klidný večer, ale když jsem se vrátila z práce, přivítala mě hlasitá hudba a obývák plný cizích lidí.

Gábina ke mně přiběhla se skleničkou v ruce a nadšeně mi oznámila, že pro mě uspořádala oslavu s překvapením. Jenže já jsem většinu přítomných vůbec neznala. Byli to její kamarádi a mně bylo okamžitě jasné, že moje narozeniny posloužily jen jako záminka k pořádnému mejdanu.

V tu chvíli jsem vybuchla. Před všemi jsem zvýšila hlas a důrazně je požádala, aby okamžitě odešli z mého bytu. Hosté na mě překvapeně zírali, ale nakonec se beze slova vytratili.

Když jsme s Gábinou osaměly, řekla jsem jí všechno, co jsem v sobě poslední týdny dusila. „Udělala sis z mého bytu hotel zadarmo! Tohle už dál snášet nebudu. Do konce týdne chci, abys byla pryč,“ oznámila jsem jí.

Gábina se rozplakala a prosila mě, abych jí dala ještě jednu šanci. Tentokrát jsem ale neustoupila. O dva dny později si sbalila věci a odstěhovala se. Ani se se mnou nerozloučila.

Najednou jsem zase zůstala sama v tichém bytě. Cítila jsem obrovskou úlevu, ale zároveň mě mrzelo, že naše dlouholeté přátelství skončilo takovým způsobem.

Pavel (26): Společné bydlení s kámoškou mělo být fajn. Bohužel se z něho stalo bojiště, ze kterého není úniku

Přišla jsem o kamarádku, ale získala zpět svůj klid

Ještě několik měsíců jsem celou situaci probírala se sestrou i kolegyněmi v práci. Přemýšlela jsem, jestli jsem nebyla příliš tvrdá a zda jsem neměla Gábině dát víc času.

Jedna kolegyně mi ale řekla něco, co mi otevřelo oči. Pomáhat druhým je krásné, ale člověk při tom nesmí zapomínat sám na sebe. A hlavně by neměl dovolit, aby někdo jeho dobroty zneužíval.

Dnes už vím, že nastavit si jasné hranice není sobectví. I když mě ztráta dlouholeté kamarádky stále mrzí, svého rozhodnutí nelituji. Konečně si zase užívám klid ve vlastním domově. A příště si dobře rozmyslím, koho si pustím nejen do bytu, ale i do života.

Kamila (31): Měla jsem kamarádce pár týdnů hlídat psa. Nakonec mi zůstal na krku a já kvůli němu nemám kde bydlet

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].