Facebook
Instagram
Na Trautenberkův povel: "Anče, Kubo, hajnej!" z Krkonošských pohádek skočí do pozoru hned trojice skvělých herců. Vedle Hany Maciuchové (Anče) a Jaroslava Satoranského (Kuba) se tam přikrčuje i nesmělý Zdeněk Řehoř coby hajný. Plachý byl i ve skutečnosti a k tělu si nepřipouštěl téměř nikoho. A schválně si zakopával o nohy...
Role bázlivých hrdinů provázely herce Zdeňka Řehoře (30. srpna 1920 – 8. listopadu 1994) celý život na jevišti, před kamerou i v soukromí. Nestudoval konzervatoř ani DAMU, ale herectví miloval natolik, že se nebál obětovat mu skutečně všechno.
Učitelské katedře se obloukem vyhnul
Zdeněk Řehoř poklidně studoval v Jičíně učitelský ústav. Osud však zasáhl a Zdeněk přišel v osmnácti letech o tatínka, který byl živnostník s galanterií. Po jeho odchodu se celá rodina přestěhovala do Prahy.
Jako vystudovaný učitel měl nastoupit do měšťanky či obecné školy, ale nakonec za katedru nikdy nezasedl. Nejprve si přivydělával jako kamelot. Poté se nabídla práce statisty v Divadle E. F. Buriana, kde se zamiloval do herectví. Začal se profesionálně připravovat u herečky a pedagožky Loly Skrbkové. Jako tehdy každý učitel musel na něco hrát - Zdeněk ovládal housle a dobře zpíval. I to mu jistě dopomohlo k získání prvních rolí.
Rodina ho opustila
První angažmá získal během druhé světové války v dětském divadle Míly Mellanové, kde hrál po boku Rudolfa Hrušínského nebo Antonína Jedličky. V roce 1942 zavítal do mládežnického divadla Větrník, který založili žáci E. F. Buriana, když byl zatčen a jeho divadlo zavřeno.
Soubor Zdeňka spontánně přijal díky jeho nekonfliktní, skromné a obětavé povaze. Doma mu vyčítali, že se věnuje divadlu a neučí. Přestali ho finančně podporovat a Zdeněk se ocitl zcela sám. Byl ale odhodlán sloužit divadlu a vykonávat cokoli. Tehdy mu pomohli přátelé z divadla a skládali se na finanční injekce, aby vůbec přežil.
Z pohádek až na Vinohrady
Hlavní role v dramatizaci románu Jiřího Brdečky Limonádový Joe přinesla změny a odstartovala jeho hereckou kariéru. Po válce se dostal do zájezdového souboru Jindřicha Plachty. Divadlo kočovalo po všech koutech republiky, aby každý měl možnost vidět dobré divadlo. Hrálo se v hospodách, na návsích, zkrátka kde se dalo.
Po krátkém angažmá v Burianově divadle D 46 se jeho domovem na neuvěřitelných 44 let stalo Divadlo na Vinohradech. Začínal s rolemi milovníků (Paličova dcera, Tvrdohlavá žena, Lesní panna), ale časem zahrál bravurně cokoli (Veselé paničky windsorské, Brouk v hlavě, Věc Makropulos, Matka).
Schválně si zakopával o nohy
Jak herecky sílil, získával i charakterní role postav, jejichž vnitřní síla se skryla za bezbrannost, což uměl Zdeněk jedinečně vtisknout do výrazu tváře. Dokázal zahrát cokoli, rozesmál lidi pauzou nebo střihem. Vynikal v historických rolích a nejvíce mu seděly tylovské postavy solidních učitelů s korektní mluvou, kde se naplno projevovalo jeho vystudované učitelství.
Mezi kolegy byl vyhlášený svým specifickým odchodem na jeviště. Pro štěstí schválně zakopával před představením o své vlastní nohy. Jinak by role nedopadla dobře. Poslední roli, kterou pro divadlo nazkoušel, byl potulný mnich v komedii Svatba upírů.
"Anče, Kubo, hajnej!"
Už od války hrával několikrát ročně ve filmech, ale nejvíce točil v televizi během normalizace. Patřil mezi žádané protagonisty hrající jednak uzavřené podivíny s tajemstvím nebo okouzlující svou civilností, plachostí a laskavým humorem.
Dodnes nezapomenutelné jsou jeho scény z Takové normální rodinky, kdy v roli roztržitého tatínka Hanáka leze po zemi a líbá své milované želvičky. Vybavíte si ho jistě i z televizních seriálů Sňatky z rozumu, F. L. Věk, Žena za pultem či Byl jednou jeden dům. Ovšem jedinečný je i v komediích (Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách) a v těžších rolích (Údolí včel či Markéta Lazarová).
NA GENIÁLNÍHO PLACHÉHO HERCE SE PODÍVEJTE DO GALERIE:
Zdroje:
Česká televize, speciál o seriálu Taková normální rodinka
Česká televize, dokument Slušňák mu sluší
Wikipedia, Zdeněk Řehoř
Filmové databáze FDB.cz a CSFD.cz
