Denisa (29): Přítel mě kdysi přiměl k potratu. Teď by chtěl znovu dítě a já váhám

Jakuba jsem potkala na party, když jsem slavila se spolužáky úspěšně složenou maturitu. Hned mi padl do oka. A neváhala jsem ho dokonce jako první oslovit. Sympatie byly naštěstí oboustranné, a ještě ten večer jsem skončila u něj doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (45): Kvůli fóbii z těhotenství a vážné dědičné nemoci jsem nechtěla děti. Okolí mě ale považuje za sobce

Opravdu to bylo správné rozhodnutí?

Ještě, než jsme se stačili více poznat, museli jsme začít řešit první pořádný problém. Zjistila jsem, že jsem těhotná. Až zpětně mi došlo, že jsem si asi zapomněla vzít si pilulku a kondom jsme tehdy nepoužili. V prvních chvílích mi to připadalo jako konec světa. Oba jsme měli v plánu studovat, cestovat a ne se starat o malé dítě. Ale zároveň jsem se nemohla zbavit pocitu, že něco živého ve mně zabiju. A přemýšlela jsem i o variantě, že bych s dítětem zvládla i studovat. Nebyla bych první, ani poslední.

„Deniso, je to moc brzy. Nejsme připraveni. Máme spoustu plánů, tohle by všechno zničilo,“ řekl mi tehdy Jakub a já jsem mu věřila. Dokonce jsem o tom ani tenkrát neřekla rodičům. Nechtěla jsem je zklamat a bála se, že mě jejich názory ještě více rozhodí. Nakonec mě Jakub přesvědčil, abych šla na potrat. A já pak přesvědčovala samu sebe, že to je jediné správné rozhodnutí. Ale potrat mě poznamenal víc, než jsem si byla ochotná přiznat.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (31): Milenec mě poslal na potrat. Na sociálních sítích se přitom prezentuje jako skvělý otec

Nečekané setkání, které mi zas zamotalo hlavu

Čas plynul a naše cesty se nakonec rozešly. Jakub dostal možnost odjet studovat do zahraničí a ani jeden z nás se na vztah na dálku necítil. I tak jsem se z rozchodu dlouho vzpamatovávala. Přeci jen Jakub byl moje první velká láska a na tu se prostě nezapomíná. Ale náš kontakt se nakonec smrsknul jen na několik zpráv za rok. Přání k svátku, k narozeninám a k Vánocům. Čas naštěstí pomohl. Měla jsem několik vztahů a s minulostí se nějak smířila. Ale úplně zapomenout jsem nedokázala.

O deset let později jsme se náhodou potkali na ulici. Měla jsem radost, že ho vidím. I on vypadal celkem nadšený. Bylo to zvláštní – jako by se vracela minulost, ale zároveň všechno působilo jinak. Jakub byl pořád přitažlivý, možná ještě víc než předtím. Začali jsme si povídat, a než jsem se nadála, domluvili jsme si schůzku. „Nemůžu uvěřit, že jsme se zase potkali. To je určitě osud,“ řekl mi s úsměvem v naší oblíbené kavárně. A já ho zas měla plnou hlavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (34): Po dvou potratech jsem rezignovala na rodinu. Lásku jsem místo miminka dala opuštěným pejskům

Chce založit rodinu, ale já si nejsem jistá

Vždycky jsem si myslela, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale já v ní najednou plavala. Už jsme ale oba byli vyspělejší a rozumnější. Po pár schůzkách mě šokovala jeho slova: „Víš, Deniso, hodně jsem přemýšlel. Teď, když jsme zase spolu, bych si s tebou dokázal představit rodinu,“ pronesl nečekaně. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. „Rodinu?“ zopakovala jsem pomalu. „Ano, dítě, jako jsme tehdy měli,“ řekl úplně v klidu. Já byla ale pořádně zaskočená. V hlavě se mi začaly honit myšlenky. Jak může teď chtít to, co tehdy tak snadno odmítl? Není to přeci nějaké zboží, které si znovu objednáte a za pár dní ho máte doma. Klidně se může stát, že tentokrát nepůjde početí tak jednoduše...

Teď nevím, co mám dělat. Na jednu stranu cítím, že bychom to mohli spolu zkusit znovu a lépe. Ale na druhou stranu, vzpomínky na ten potrat ve mně pořád rezonují. „Můžu znovu věřit člověku, který mě tehdy přesvědčil, abych to dítě neměla?“ ptám se sama sebe pořád dokola. Kamarádka mi radí, abych se rozhodla srdcem.

„Deniso, pokud ho máš pořád ráda a chceš s ním být, nemůžeš se bát kvůli minulosti,“ říká mi. Nejspíš má pravdu, ale já si i tak nejsem jistá. Mám nechat opravdu minulost za sebou, nebo to risknout znovu? Potrat mě poznamenal a nejsem si jistá, jestli jsem připravená začít od nuly s někým, kdo kdysi mé pocity a obavy nebral vážně.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anička (29): Přiznala jsem těhotenství a každý mě něčím straší. Korunu tomu nasadila stará sousedka