PORADNA: Desetileté dítě trápí smrt mazlíčka. Mluvte o jeho žalu a vykopejte spolu hrobeček, radí zkušená psycholožka

Smrt domácího mazlíčka bývá pro rodinu velkou tragédií. I když se jedná "jen" o zvířátko, často ho považujeme za plnohodnotného člena "smečky". Zvlášť pro děti je proto obtížné vyrovnat se s takovou ztrátou. Hodně pláčou, stýská se jim a nemohou pochopit, že zvířátko se k nim už nikdy nevrátí. Co v takovém případě dělat?

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Tříleté dítě si špatně zvyká na školku. Jak v takovém případě postupovat, radí psycholožka Samsonová

Co radí psychoterapeutka Sylvie Samsonová?

Smrt je přirozenou součástí života, kterou se každý z nás musí naučit přijmout. Rozhodně bychom tedy neměli děti „ochraňovat“ v tom smyslu, že bychom se vyhýbali slovům smrt nebo umřel, a například si vymysleli, že králíček utekl, schoval se nebo se ztratil.

Samozřejmě záleží na věku dítěte a okolnostech. Například, pokud vám psa přejede auto, jeho tělo dítěti neukazujte, protože bude nejspíš ve stavu, který ani my dospělí vidět nechceme. Ale pokud pejsek zemře věkem, není nic špatného na tom, aby ho dítě šlo s vámi pohřbít. Kdy jindy ho chcete naučit, co to smrt je, co znamená a že i ta patří do našich životů? Že každý z nás jednou zemře?

K vašemu dotazu: Mluvte s dítětem. Smutno po mazlíčkovi je vám i jemu. Oběma vám bude chybět. Sdílejte tuto ztrátu. Slzy jsou v pořádku, je to přirozený proces, kdy se musíme s novým stavem sžít. Zapalte s dítětem mazlíčkovi svíčku, aby jeho cesta na druhý břeh proběhla v pořádku. Udělejte hrobeček a nechte dítě, ať s vámi sdílí myšlenky. Ať se ptá na vše, co ho zajímá.

Sami podle sebe víte, že nejlepším lékem v tomto případě je čas. Nechme děti smrt poznat a naučit se ji přijmout už v útlém věku. Nejde o to, že by díky tomu bylo přijetí smrti v dospělosti snazší či méně bolestné, ale budou vědět, že i ten největší smutek jednou přejde a žít se má dál.