Facebook
Instagram
Válka na Ukrajině se hluboce dotýká nejen těch, kteří se nacházejí v jejím ohnisku a bojují o život, ale dotýká se – i když v menší míře – nás všech. Pochopitelně, i my jsme součástí světa a válka nemůže být nikomu lhostejná. V případě dětí psycholožka varuje, že nadmíra informací je stresuje, a doporučuje, jak je před nevhodným obsahem chránit.
V každé rodině se o válce mluví a diskutuje. Rodiče jsou tak ze strany dětí vystaveni otázkám, se kterými se sami nikdy nesetkali. První den, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, jsem utěšovala svoji šestnáctiletou dceru. Její nekonečný pláč a zoufalství mě varovaly, že je potřeba o válce víc mluvit.
Později mi dcera prozradila, že spouštěčem jejího smutku byla návštěva TikToku. Bombardování, vzkazy ukrajinských dětí, obrazy smrti, to všechno proudí prostřednictvím mobilních telefonů či tabletů k našim dětem. Jak to můžeme zastavit a jak nastavit hranice, jsem se zeptala dětské psycholožky Terezy Beníškové.
Neklikat na všechno a množství informací dávkovat
„Stoprocentně se to stopnout nepovede. Rozhodně je ale dobré se snažit, aby doma děti nebyly vystavovány přemíře informací a obrazového zpravodajství. Mluvit s nimi o tom, že příliš informací o stejné věci škodí. Že to nikomu nepomůže, ale naopak nás to ještě více rozhodí,“ odpovídá Tereza Beníšková.
Množství informací bychom se podle ní měli naučit dávkovat a samozřejmě sem spadá i známé krédo „jít dětem příkladem“. Domluvit se, kde konkrétně dítě bude informace o válce sledovat a že rozhodně nemá klikat na vše, co vidí. Vysvětlovat, že tím situaci nezmění, jen se bude cítit hůř.
I malá pomoc může mít velký smysl
Daleko lépe (dětem i nám dospělým) na duši udělá, když se zapojíme do pomoci. „Zkusit udělat něco, co by mohlo aspoň trochu pomoci. Aktuálně je asi nejlepší poslat peníze na Ukrajinu přes nějakou důvěryhodnou charitativní organizaci. Můžeme spolu s dětmi charitu vybrat podle toho, na co peníze použijí (např. na léky, potraviny, ubytování ukrajinských uprchlíků v Čechách, ale i na pomoc zvířatům na Ukrajině…), a pak za každého člena rodiny poslat nějakou částku a třeba připsat i vzkaz. Můžeme i symbolicky vyjádřit podporu, vyvěsit ukrajinskou vlaječku, dát si ukrajinskou vlajku do profilové fotky na sociálních sítích apod.,“ radí dětská psycholožka Beníšková.
Není žádoucí číst informace každých pět minut
Pokud se stane, že dítě přesto uvidí drastické záběry, je třeba s ním promluvit, vyjádřit smutek nad tím, co se děje. „Doporučuji krátce okomentovat, že je to smutné, co se na Ukrajině děje, že nám je to také líto. Když si o tom dítě bude chtít povídat dál, být tam pro něj, sdílet emoce. Pokud ale nebude chtít, zbytečně to nerozvádět a nejitřit emoce ještě víc,“ radí psycholožka a dodává, že bychom se měli snažit, aby děti takové záběry viděly co nejméně. Filtrovat, co si pustíme domů.
A to platí i pro dospělé. „Nemělo by nám doma stále běžet zpravodajství se záběry z Ukrajiny. Je to stejné jako s covidem. Také nám nepomohlo, když jsme celý den sledovali zprávy. Jen nás to rozhodilo. Není žádoucí updatovat informace každých pět minut,“ varuje Beníšková.
Zaměřit pozornost na pomoc a soudržnost
Dětská psycholožka dále tvrdí, že bychom si měli dát pozor na to, na co se před dětmi díváme na počítači, na mobilu a o čem se doma bavíme. Děti všechno vnímají, i když to tak třeba nevypadá a jsou zaujaté hraním. Je tedy na nás rodičích, jak se k tomu postavíme a jak děti před obrovským tokem informací ochráníme. Důležité je si v rodinách hodně povídat, žít přítomností a radovat se z maličkostí. A naši pozornost zaměřit spíš směrem k pomoci a soudržnosti, která kolem nás poslední dny proudí.
Jak pomoci Ukrajině
Válka na Ukrajině je nejen vojenskou, ale také humanitární katastrofou pro místní obyvatele. Pomoci můžete skrze několik finančních sbírek, které založily české neziskové organizace:
- Sbírka na platformě Darujme, kterou pořádá Paměť národa
- Sbírka organizace Člověk v tísni
- Sbírka organizace Charita Česká republika
- Sbírka organizace Adra na platformě Znesnáze
