Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Eliška byla po rozvodu osamělá a bez naděje na zlepšení. Když se o ni začal zajímat přitažlivý instruktor tance, zvedlo jí to sebevědomí. Časem ale zjistila, že on nehledá normální vztah, protože je manipulátor.
Nikdy by mě nenapadlo, že se po třicítce vrátím takříkajíc zpátky na start. Ještě před pár měsíci jsem měla pocit, že mám život pevně v rukou, že mám manžela, byt a společné plány do budoucna. A pak se to všechno sesypalo. Rozvod... To slovo zní jako rozsudek. Zůstala mi prázdná ložnice, osamělost a žádná budoucnost...
Začala jsem znovu
Snažila jsem se nepřemýšlet o sobě jako o ženě, která prohrála. Jenže pravda byla krutá – nevěděla jsem, kdo vlastně jsem. V práci jsem byla jen kolečko v soukolí, které vyřizuje faktury, a po večerech jsem se utápěla v seriálech. O víkendech jsem byla jen pozorovatelkou životů jiných, tiše jsem sledovala lidi, kteří si užívali procházky a pikniky v parku nebo se hemžili v ulicích města.
Moje kamarádka Karolína mě nakonec přemluvila, ať se zkusím zapsat na taneční kurz. Prý to pomůže tělu i duši. První lekce byla boj – se studem, s tělem, které zapomnělo, jak se hýbat v rytmu. Všechno se změnilo ve chvíli, kdy mi instruktor Lukáš začal říkat, co mám dělat. Byl usměvavý, sebevědomý a v očích měl jiskru.
Jednou jsem po hodině seděla v rohu sálu a snažila se popadnout dech. Lukáš přišel ke mně, stál tak blízko, že jsem cítila jeho kolínskou – omamnou a silnou. „Ty jsi Eliška, že jo? Dneska ti to šlo skvěle,“ řekl a málem jsem zapomněla dýchat.
Nevěděla jsem, co na to mám říct. Měla jsem totiž pocit, že zakopávám o vlastní nohy a vůbec si nepamatuju kroky. „Děkuju...“ zašeptala jsem, celá červená, ale v hloubi duše potěšená, že si mě vůbec všiml.
Flirtoval se mnou
„Nezajdeme na kafe?“ zeptal se a podíval se mi do očí.
Nemohla jsem uvěřit, že mě takhle jednoduše pozval na kávu. Nepamatovala jsem si, kdy to někdo udělal naposledy. Jako by mi život po pár měsících utrpení dal dárek, znovu jsem se cítila žádoucí. „Jasně, proč ne?“ odpověděla jsem nesměle, i když jsem byla nervózní.
Zašli jsme do malé kavárny kousek od tanečního studia. Povídali jsme si o všem možném – o tanci, o tom, jak rád vede druhé, protože má pocit, že tím ovládá svět. Smál se vlastním vtipům a já s ním – i když některé tak vtipné nebyly. Nevadilo mi to. Důležité bylo, že se díval jen na mě a mluvil jen se mnou.
„Víš, máš v sobě něco zvláštního,“ řekl s přimhouřenýma očima. „Něco... neuchopitelného.“
Polilo mě horko. Ještě mi nikdo nic takového neřekl. Byl to jen nevinný flirt? Nebo něco víc? Nevěděla jsem, ale cítila jsem se znovu naživu. Jako by svět už nebyl šedý. Jako bych už nebyla neviditelná...
Začal mě ovládat
Neskončilo to jednou kávou. Každé další setkání mě vtahovalo hlouběji do vztahu s Lukášem. Nedokázala jsem mu odolat – srdce mi poskočilo pokaždé, když se jeho jméno objevilo na displeji telefonu. Byl šarmantní, pozorný, chválil mě, nosil mi kávu, doprovázel mě domů.
Pak se ale něco začalo měnit. Jednoho dne jen tak poznamenal: „Eliško, nechceš si vzít něco víc… ženského?“ řekl a sjel mě pohledem. Usmál se, jako by žertoval, ale něco v jeho tónu mě zabolelo. Vždyť jsem přišla v ležérním svetru a džínách. Co je na tom špatného?
Začal se vyptávat, s kým se vídám, co dělám o víkendech. Chtěl vědět přesně, kde jsem a s kým. Tvrdil, že mu na mně záleží. Já si říkala, že je to jen starostlivost. Nic vážného. Přesto jsem se s tím svěřila Karolíně, která mě přiměla přihlásit se na taneční kurz.
„Nepřijde ti, že se trochu moc plete do tvého života?“ zeptala se.
„Jen se o mě bojí,“ odpověděla jsem, spíš abych přesvědčila samu sebe než ji...
Chtěl mě zničit
Nevím přesně, kdy se to zlomilo. Možná tehdy, když jsem mu řekla, že potřebuji trochu prostoru. Že je to na mě moc rychlé a nejsem si jistá, jestli jsem připravená na další vztah. Seděli jsme v jeho autě před tanečním studiem. Klidně jsem mu řekla, že si chci dát pauzu.
„Myslíš, že po rozvodu na tebe chlapi stojí frontu?“ zeptal se chladně, zabolelo to jako facka. Nemohla jsem uvěřit, že to řekl. Sáhla jsem po klice, ale on mě chytil za ruku. „Když odejdeš... řeknu všem, co o tobě vím. Zničím ti pověst. Do studia už nikdy nevkročíš.“ Jeho hlas byl klidný, jako by nemluvil o ničem důležitém.
Zůstala jsem sedět, byla jsem úplně paralyzovaná. Neměla jsem sílu křičet. Proč jsem dřív neviděla, co je zač?
Ukončila jsem vztah s manipulátorem
Věděla jsem, že se z toho musím vymanit. V hlavě jsem si přehrávala různé verze rozchodu. Nejlepší by bylo říct mu to na rovinu, ale bála jsem se toho, co by mohl udělat. A také jsem se bála, že měl pravdu – že zůstanu sama a už mě nikdo nebude chtít. Že bez něj nejsem nic...
Druhý den jsme se potkali po kurzu. Usmíval se, jako by se nic nestalo. „Lukáši,“ začala jsem rozechvěle. „Nechci se s tebou dál vídat. Potřebuji klid. Je konec.“
Zamračil se. Jeho úsměv zmizel v jediném okamžiku. „Beze mě jsi nic,“ pronesl s takovou jistotou, jako by vyřkl rozsudek. „Nevydržíš to. Po rozvodu, po tom, co se o tobě říká... Kdo tě bude chtít?“
Zatnula jsem pěsti. Cítila jsem, že se mi tlačí slzy do očí, ale nechtěla jsem mu dopřát radost z toho, že mě vidí v takovém stavu. Podívala jsem se mu přímo do očí a řekla jsem: „Možná budu nikdo. Ale aspoň budu svobodná.“
Otočila jsem se a odešla. Zabouchla jsem za sebou dveře. Slyšela jsem, jak zaklel. Byl vzteklý, že jsem to ukončila já. Cítila jsem také jistou úlevu, že jsem udělala první krok na cestě k samostatnosti a svému lepšímu já...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Doporučené video
Související články
