Facebook
Instagram
Eva se v knihovně seznámila s mužem, který o sobě tvrdil, že je spisovatel. Žádnou knihu od něj se jí však nepovedlo dohledat. Až když spolu začali bydlet, Eva přišla na to, co její milý po večerech dělá.
Nezlobím se na něj, vlastně ho svým způsobem obdivuji. Můj přítel Marek je nesmírně talentovaný. Jsme spolu čtyři roky a já nelituji jediného společně stráveného okamžiku. Přesto tajemství, které přede mnou dlouho skrýval, byl šok. Když to „prasklo“, bál se, že ho opustím, ale já zůstala. Vím přece, kdo je.
Seznámili jsme se v čítárně knihovny. On sháněl nějaké přírodovědecké podklady, já knihu o vaření. Propojil nás stolek, k němuž jsme si sedli. Chvíli bylo ticho, ale pak následoval potlačovaný smích. Po očku jsme jeden druhého tak „nenápadně“ pozorovali, až jsem při tom nešikovným pohybem ruky shodila kytičku ze stolku. Marek se usmál. Nenápadně začal strohý hovor, ale pak jsme si rovnou vyměnili kontakty.
Přítel tvrdil, že se živí jako spisovatel
Už když jsem jela domů, nemohla jsem zvláštního muže vytěsnit z hlavy. Podle informací na vizitce se jmenoval Marek, povoláním spisovatel. Ihned jsem navštívila web a hledala, jenže žádné "jeho" knihy v obchodech nenalezla. To jméno jako by neexistovalo. Zklamaně jsem si pomyslela cosi o „hloupém vtipu“, jenže třetí den od setkání mi od něj přišel email. A ne ledajaký. Šlo o humornou básničku, o jejíž důvěryhodnosti nemohlo být pochyb. Zakomponoval do ní naše setkání a nezapomněl ani na spadlou kytku!
Říkala jsem si, že je to podezřelé, ale básnička mě přesvědčila k odpovědi. Začali jsme si psát a postupně vyřešili možné i nemožné. Marek byl inteligentní mladý muž, absolvent oboru literatura, jeho rodiče pracovali jako úředníci. Napsal mi o sobě snad všechno, že miluje pistáciovou zmrzlinu a šampaňské, co poslouchá za hudbu i koho nemusí. Jediné, co mi nikdy nevyjasnil, bylo, čím se živí.
Pozval mě do nejdražší restaurace ve městě
Já pracovala jako recepční a upřímně jsem se trochu styděla. Zejména poté, co mi stále opakoval, že je spisovatel. Jistě, jeho knihy neexistovaly, ale to neznamenalo, že si vymýšlí. Sloh mu šel dokonale a stejně jako v básničkách kouzlil s větami v zamilovaných emailech i klasických dopisech. Naši mě sice varovali, abych přes sítě nenalétla nějakému zlatokopovi a Marek se jim zrovna nelíbil, ale já neposlechla. Ve chvíli, kdy mě pozval na večeři, přijala jsem a těšila se jako školačka.
Vybraným místem byla totiž nejdražší restaurace ve městě a podle všeho mi nepřišlo, že by Marek finančně strádal. Důvěřovala jsem mu, zvlášť po tom, co mi ještě zavolal a zaplatil taxíka, kterým se mnou pak jel až domů, ale do bytu nechtěl. Že prý máme na „takové věci“ čas. Jeho rozvaha mě tehdy doslova ochromila a já se zamilovala. Doma, v práci, všude jsem pak viděla jen Marka.
Zjistila jsem, čím se přítel ve skutečnosti živí
Vztah takto pokračoval i nadále, až mi bylo divné, že ani po třech letech se mnou nechce bydlet. K sestěhování jsem ho nakonec přinutila, jenže právě tehdy vyšla na povrch šokující věc. Že během večerů někam chodívá, jsem tušila, jenže kam? Nakonec mi záhadu vysvětlil sám. Spisovatel je, ale píše pod pseudonymem pouze na web. A protože se psaním neuživí, chodí ještě pracovat. Konkrétně uklízet, a to vše jen proto, aby mohl našetřit na naše sváteční luxusní večeře.
Jiná by se možná zlobila, ale mně spadl kámen ze srdce. Marka jsem pochopila a neopustila. Je to skvělý chlap. Navíc kdo ví, zda se jeho knihy na pulty knihkupectví jednou opravdu nedostanou.
