Eva (51): Toužím po svobodě, ale plat mi stačí sotva na jídlo. V manželství bez lásky se jen dusím

S Markem máme jednu krizi za druhou už deset let a já bych od něj ráda odešla. Jenomže byt je jeho a ze své mzdy si nájem nezaplatím. Nemám šanci se sama uživit, a tak setrvávám v nefunkčním manželství.

Vojtěch (33): Už jsem dostal dvakrát na konci roku kopačky. Bojím se, že se k tomu opět schyluje

Z malého platu si na nájem neušetřím

Jsem sociální pracovnice. Mnohdy mě samozřejmě vyčerpává, práce k tomu mám doma manžela, který se mnou sotva promluví. Už dávno nechce nikam chodit, jezdit na dovolenou ani se společně bavit na nějaké téma. Doma si připadám jako ve vězení. Dříve takový nebyl.

Brali jsme se už ve dvaceti a hned si pořídili děti, které jsou už nyní venku z hnízda. Marek byl vždy tak trochu samotář. Posledních deset let se to ale vyhrotilo. Doma skoro nepromluví a příjemně strávený čas pro něj znamená vlézt si do dílny na chalupě. Jeden druhému jsme se nenávratně odcizili. O manželské terapii nechce Marek ani slyšet.

Nezbývá mi, než to akceptovat a smířit se s tím, že budu žít vedle někoho, koho už dávno nemiluji. Nevím, zda jsem ho někdy milovala, těžko říct. Ve dvaceti jsem uvažovala úplně jinak a pak náš život vyplnily děti. Teprve nyní prožívám denně muka už jen cestou z práce. Vůbec se mi nechce domů, nejraději bych se odstěhovala. Jenomže se svým nízkým platem si nemůžu dovolit platit ani garsonku.

Ema (35): Bývalý přítel mi zamotal hlavu. Pak jsem zjistila, že má ženu a malé dítě

Zkoušela jsem i přivýdělky, ale nefunguje to

Moje dlouholeté kamarádky mi radí různorodě. Jedna tvrdí, že manželství je prostě takové a mám brát Marka jako spolubydlícího: „Je to praktické, všechno platíte napůl a víš, že se jednou jeden o druhého postaráte. Já to tak mám.“ To se mi zdálo dost děsivé.

„Musíš si najít milence a žít svůj život. Až bude možnost se k někomu nastěhovat, uděláš to,“ radila mi další. Připadalo mi to k manželovi děsně nefér. Zas taková mrcha nejsem, akorát nežiju život, který bych chtěla. Jsem hloupá, že jsem si nenašetřila právě pro takový případ. Byt patří Markovi, dostal ho po rodičích, a já po něm přeci nemůžu chtít půlku jeho ceny.

„Tak se vykašli na pomoc lidem, z toho mít prachy nikdy nebudeš. Začni makat jinde, vezmi dvě práce a za chvíli se postavíš na vlastní nohy,“ zněla další rada. Jenže já svoji práci miluji. Zkusila jsem si sehnat další přivýdělky. Výsledek je ten, že nejsem vůbec doma. Po večerech uklízím a o víkendu překládám návody z němčiny. Něco málo měsíčně našetřím, ale s takovou bude trvat opravdu dlouho, než si troufnu na stěhování.

Lucie (34): Přítel se se mnou plánoval rozejít. Zjistila jsem to podle jeho profilu na seznamce

Ta nesvoboda odejít je k uzoufání

Bohužel se najde vždycky něco, na co se mi peníze hodí, a přistihla jsem se, že vylepšuji byt nebo kupuji kvalitnější potraviny. Velká částka zmizela za vánoční dárky, zaplatila jsem si kurz keramiky a kosmetiku. Takhle si na vlastní bydlení nenašetřím nikdy.

Marek stále nemluví a čte si, nebo vyrábí modely lodí a letadel. Vůbec nevím, co bude dál, protože jsem opravdu frustrovaná. Ta nesvoboda odejít je k uzoufání. Připadám si nesamostatná a závislá – přitom Marek by žil jen ze svého platu taky dost omezeně – jemu ale omezený život na gauči evidentně vůbec nevadí.

Jasmína (23): Táta mého přítele mi nabídl peníze za rozchod. Prý nejsem pro jeho syna dost dobrá

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].