Facebook
Instagram
Každá babička se na příchod vnoučátek moc těší. O to horší je pak prozření, že věci nemusí běžet tak, jak si je vysnily. Maminky si do výchovy nenechají mluvit a někdy to pro babičky musí být těžké nic neříct.
Se snachou Františkou (30) máme komplikovaný vztah. Každá jsme jiná a na spoustě věcí se prostě a jednoduše neshodneme. Její názory na lékaře, léky i školství nesdílím a rozhodně jí nefandím. Škoda jen, že tak vychovává i moje vnoučata.
Snacha nechtěla děti očkovat ani je dát do školky
Evelíně a Richardovi bude letos v říjnu pět let. Jsou to moje sluníčka. Pokaždé, když je vidím, zlepší mi den. Jsou to akční dvojčátka, které neustále vymýšlejí nejrůznější neplechy. Rozhodně s nimi není nuda, a to se mi na nich moc líbí.
Františka je ale vychovává po svém. Přemluvit ji, aby je nechala očkovat, byl nadlidský výkon, až když se za povinné očkování přimlouval i můj syn, jejich táta, dala nakonec na nás. Avšak v jiných věcech byla neoblomná. Používala jen bio zeleninu a ovoce. Žádné příkrmy nikdy nekoupila.
A hračky, které jsme dětem dávali, také musely projít detailní prověrkou – běda, když byly z plastu. Byly povolené jen přírodní materiály. Proto mě zas až tolik nepřekvapilo, když se Františka rozhodla, že děti nedá do školky. „Nejsou na to připravené, aby byly s někým jiným než se mnou. A kdo ví, co jim tam budou dávat. Chci je mít pod kontrolou,“ řekla nám všem.
Snacha tvrdí, že děti nepotřebují nikoho kromě ní
Ani nás to nepřekvapilo. Františka je prostě taková. Raději je sama a děti vychovává stejně. Bylo mi Richarda s Evelínkou líto. Je na nich vidět, že jim samota nevoní. Když přijedou k nám a vidí se s bratranci a sestřenicemi, jsou nadšení. Lítají za nimi, hrají si s nimi a celkově jsou jak proměnění.
To ale Františka nevidí. Nezdá se jí, že by děti potřebovaly sociální kontakt, podle ní je příroda víc než dostačující. Já její názor ale nesdílím. Ráda bych jí řekla, ať víc myslí na ně než na sebe. Tento rok se všechno ještě víc vyostřilo. Františka odmítla děti dát i na poslední rok do školky, který je povinný.
Děti nehodlá ani poslat do školy
„Nevěřím lidem ve školce, kdo ví, co tam pracuje za lidí. A školy jsou to samé. Učí se tam jen samé blbosti a věci, které budou v životě doopravdy potřebovat, je můžu naučit sama,“ řekla. „Ty je chceš učit doma?“ zeptala jsem se. „Ano, přemýšlím o tom. Bylo by to tak pro všechny jednodušší,“ odpověděla.
Bylo mi dvojčat líto. Tímto stylem nevím, co z nich vyroste. Podle mě potřebují i kontakt s jinými lidmi a převážně dětmi. A dvojčata jsou společenská a samota jim není po chuti. Františku ale nejde přemluvit, a když si myslí, že jí chci mluvit do výchovy, zpraží mě rovnou na začátku. „Jsou to snad tvoje děti?“ řekla mi několikrát, když jsem ji chtěla na něco upozornit.
