Těžký život duševně nemocných: Syfilis se léčil malárií, sanatoria připomínala vězení

Těžký život duševně nemocných: Syfilis se léčil malárií, sanatoria připomínala vězení
Zdroj: Wikimedia Commons/wellcome images, CC BY-SA 4.0

Svěrací kazajky, sedativa a okna s mřížemi. Takto vypadal život pacientů amerických psychiatrických zařízení na přelomu 19. a 20. století. Často také museli čelit nelidskému zacházení, neboť lékaři nedokázali přesně určit, co jim je. A tak zkoušeli leccos, třeba malárii na syfilis.

Kamil Šivák
Kamil Šivák 04. 04. 2022 14:00

V jednom ústavu byli noví pacienti s pozitivním testem na syfilis úmyslně infikováni malárií. Kdysi se totiž věřilo, že právě ona účinně léčí sexuálně přenosné choroby. Po čase se k těmto metodám přidaly elektrošoky a lobotomie. Spousta pacientů se proto snažila po lékařích vše papouškovat, v naději, že se dostanou ven a vyhnou se dalším bolestivým terapiím.

Nedobrovolný pobyt v psychiatrické léčebně

Až do šedesátých let 20. století byli pacienti v USA přijímáni do psychiatrických léčeben i přes svůj výslovný nesouhlas. Příbuzní mohli člena rodiny poslat do “blázince” jen kvůli tomu, že vyznával jiné náboženství. Totéž se v roce 1860 stalo jisté Elizabeth Packard.

Výjimkou však nebyly ani malé děti. Henry Frazier byl do léčebny poslán svou matkou. Nelíbilo se jí, že “onanuje až do vyčerpání”. Druhou variantou bylo, že si příbuzní mohli pobyt na oddělení zaplatit a umístit tam člověka, který jim z nějakého důvodu nevyhovoval.

V ústavu to bylo jako ve vězení

V roce 1887 se novinářka Nellie Bly rozhodla, že se nechá dobrovolně umístit do ústavu pro duševně nemocné, aby zjistila, jak je s pacienty ve skutečnosti zacházeno.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Laurel And Leaf (@laurelandleaf)

Nemohla jsem spát, a tak jsem si představovala, co by se stalo, kdyby začala budova hořet. Každé dveře byly zamčené, okna zase silně zamřížovaná. Únik byl nemožný. V jedné budově je dokonce pod zámkem až tři sta žen. Také by se kvůli zamčeným dveřím ani jedna z nich nedostala včas ven," napsala Bly. Celé sanatorium bylo jedna velká smrtící past.

Malárie jako lék na syfilis

Na počátku 20. století se v psychiatrických léčebnách na syfilis předepisovala malárie. Zastáncem této metody byl i lékař Julius Wagner-Jauregg. Byl přesvědčen o tom, že malarická horečka dokáže tuto nebezpečnou nemoc zastavit. Postupem času se dopracoval k výsledkům, jež sice potvrzovaly fakt, že u poloviny pacientů došlo ke zlepšení, dalších 15 % ale kvůli této léčbě zemřelo.

A jak vůbec vypadalo přijímání nových pacientů před započetím léčení? Nejprve museli odevzdat všechny soukromé věci, poté se svlékli donaha a absolvovali koupel. Po prohlídce podstoupili odběr krve a test na syfilis. Pak už jen následoval přesun na pokoj připomínající vazbu.

Terapie pomocí vajec

V nemocnici sv. Alžběty propagoval lékař Harry Hummer dietu složenou z vajec. Každý pacient jich měl denně spořádat až sedmnáct. Lidé trpící epilepsií zase mohli zapomenout na konzervované hovězí a zelí, prý by je moc rozrušilo, hlavně z hlediska problémů s trávením.

Již zmiňovaná investigativní novinářka Nellie Bly si zase musela vystačit s čajem, kouskem chleba, žluklým máslem a pěti sušenými švestkami. Pak prohlásila, že stravování bylo jen další formou mučení.

Zdroj informací:

Wikipedia.org: Nellie Bly

Ranker.com: What It Was Like To Be A Patient In A US ‘Mental Hospital’ In The Year 1900

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články