Lazebnictví ve středověku: Hladké oholení i pouštění žilou na jednom místě

Na přelomu 18. a 19. století se stala holičství místy s jasně definovanými službami - v salónu jste si mohli objednat pouze stříhání. Předtím tomu ale tak nebylo. Ať už měl někdo problém se zuby, nebo si zlomil ruku, či se potřeboval zbavit bolestivého abscesu, holič mu se vším pomohl. Bylo totiž zcela normální, že se věnoval i povolání chirurga.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejzvláštnější povolání středověku: Pojídači hříchů jedli přímo z mrtvol

Práce všeho druhu

Zatímco lékaři hledali odpověď na neduhy svých pacientů v moči nebo ve hvězdách, holiči operovali, zbavovali lidi žlučových kamenů, dávali klystýry, vytvářeli rituální tetování, či vypalovali na otrocích různé značky, podle kterých šlo poznat, komu patří. Vše začalo v Egyptě, později se však tato praxe přesunula i do Evropy.

Proč ale začali lidé holiče k chirurgickým zákrokům vůbec využívat? Kvůli tomu, že byli o hodně levnější než klasičtí lékaři. A na rozdíl od šamanů a léčitelů nepoužívali ve své praxi magii. Starověcí Číňané je využívali i ke kastraci eunuchů. Častá byla také pomoc u komplikovaných porodů, anebo provádění obřízky.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejšílenější jídla středověku: Nadívaného ježka zapíjeli pivem z kohouta

Ze stánků do kláštera

Po pádu římského impéria se holiči přesunuli ze stánků na tržištích do klášterů. Jejich služby totiž hojně využívali mniši. Nechali si jimi holit tváře i tonzury, což bylo hladce vyholené místo na temeni hlavy. S operacemi to ale bylo po nástupu křesťanství trošku složitější. Lidské tělo bylo považováno za svaté, takže by byl hřích znesvětit jej nějakou operací. Pokud k tomu ale muselo dojít, neujal se toho lékař, ale právě opět holič, na něhož doktoři tuto „špinavou” činnost rádi přenesli.

Nejčastější poptávanou službou bylo pouštění žilou. Obecně se totiž věřilo, že aby byl člověk zdráv, potřebuje se zbavit „špatné” krve. Ta se odebírala buď pomocí malého řezu na žíle, anebo přiložením pijavic. Tato činnost dala později vzniknout klasickému logu holičství - tyči s červenobílými pruhy, pod níž se často umísťovala miska s čerstvou krví, anebo taky vytrhané zuby. Prostě aby bylo všem jasné, jaké služby se v daném podniku poskytují. V roce 1307 pak vyšel v Anglii dekret, že krev nepatří do výloh, ale má se vylévat do Temže.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejzvrácenější metody mučení ve středověku: Ušlapání slonem i vikingský krvavý orel

Holič už neoperuje

Tato univerzálnost přežila konec středověku, ale s nástupem 18. století se cechy holičů a chirurgů v jednom začaly pomalu rozpadat. Lékařství se z jejich řemesla separovalo. Chirurgii a stomatologii bylo možné studovat jen na vysokých školách. Zásahy do lidského těla už totiž nebyly považovány za nečisté. Poslední muž, který vykonával povolání na pomezí holiče a chirurga zemřel v Anglii v roce 1821.

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Barber surgeon

Brainblogger.com: From Haircuts to Hangnails – The Barber-Surgeon

Galerie Chirurgové minulosti: U holiče se daly objednat různé služby...

+ 1 fotka