Poslední řádky Anne Frankové: Toužila být sama sebou, místo toho ji čekala Osvětim

Anne Franková skončila v Osvětimi, kde ji před smrtí zachránilo pouze to, že jí bylo 15 let. Všechny mladší děti totiž byly poslány do plynových komor. Dívce záhy oholili vlasy, prošla dezinfekcí a zařadila se mezi ostatní ženy, které byly využívány na otrockou práci.

Mohlo by Vás zajímat:

Anne Franková: Viníka její deportace do koncentračního tábora prozradil starý dopis

Smutný osud Anne Frankové

Přestože se patnáctiletá dívka domnívala, že její otec Otto zemřel, nakonec jako jediný z rodiny přežil druhou světovou válku. Anne Franková byla i se sestrou Margot převezena do tábora Bergen-Belsen, kde na začátku roku 1945 vypukla epidemie tyfu. Margot byla tak oslabená nemocí, že spadla z postele a smrtelně se zranila. V únoru pravděpodobně zemřela také Anne, přesné datum se ale nepovedlo zjistit.

Otto Frank se po osvobození vrátil do Amsterodamu, kde se za války i s rodinou ukrýval dlouhé dva roky. Miep Giesová, která jim předtím pomáhala přežít v úkrytu, mu odevzdala deník jeho dcery. Ohmataná a několikrát přepisovaná knížka byla natolik osobní, že se do ní Miep neodvažovala podívat.

Anna dostala deník ke 13. narozeninám a ve formě dopisů si do něj psala nejen to, co prožívala a co si myslí o lidech, kteří s ní sdílí úkryt. Zaznamenala také všechny věci, o kterých si neměla s kým promluvit. Šlo třeba o to, vůči komu přechovávala averzi, nebo naopak vřelé city. Zachytila i svou probouzející se sexualitu a tělesné změny. Z dívky se pomalu stávala mladá žena.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivé pozadí fotografie z Osvětimi: Než cvakla spoušť, zažila Czesława Kwoka kruté bití holí

Deník Anne Frankové alias Zadní dům

První záznam v deníku pochází z 12. června 1942. Několik týdnů poté se rodina uchyluje do zadního domu firmy Otty Franka v Amsterodamu. Anne měla spisovatelské ambice a chtěla svůj deník vydat jako Zadní dům. Pod tímto názvem se knížka v roce 2019 objevila také v českém překladu. Jako Deník Anne Frankové je ale známější.

Poslední věty zapsala 1. srpna 1944, jen tři dny před odhalením úkrytu. A co se jí tehdy honilo hlavou? Mladá dívka se věnuje pojmu "klubíčko rozporů", kterým ji označuje okolí. Prý má rozpustilou a veselou stránku, která všechno bere na lehkou váhu. A tato povrchní stránka vždy potlačí tu „mnohem krásnější, ryzejší a hlubší." Tu ale nikdo nezná. A proto si lidé myslí, že je nesnesitelný šašek. Její poslední řádky pocházejí z překladu Miroslava Drápala.

„Když jsem tichá nebo vážná, každý si myslí, že to je nová komedie, a pak se musím zachránit nějakým vtipem. A to nemluvím o své vlastní rodině, která si určitě myslí, že jsem nemocná, dává mi polykat prášky proti bolení hlavy a na uklidnění, ohmatává mi krk a čelo, jestli nemám horečku, ptá se mě na stolici a kritizuje mou špatnou náladu. To nesnáším! Když mě tak pozorují, začnu být nejdřív prostořeká, pak smutná, a nakonec zase otočím, obrátím to špatné ven, to dobré dovnitř a hledám vytrvale cestu, abych byla taková, jaká bych chtěla být a jaká bych být mohla, kdyby... Ano, kdyby na světě nežili žádní jiní lidé. Tvoje Anne M. Franková."

Zdroje informací:

Anne Franková: Deník Anne Frankové

History.com: Anne Frank writes her last diary entry

Wikipedia.org: Anne Franková, Deník Anne Frankové

Galerie Anne Franková: Život a osud mladé hrdinky druhé světové války

+ 2 fotky + 3 fotky