35 let od tragédie v Černobylu: Ženy, na které se zapomnělo, umíraly dlouho a v bolestech

Jména mužů, kteří zemřeli bezprostředně po havárii reaktoru černobylské elektrárny, od níž právě dnes uběhlo už 35 let, jsou zmiňována poměrně často. Jenomže kromě mužů, kteří zemřeli přímo na místě, nebo jen krátkou chvíli po tragické nehodě, zastihla smrt také dvě ženy, o nichž se téměř nemluví. Proč zůstaly na místě a nesnažily se dostat do bezpečné vzdálenosti jako většina ostatních?

Mohlo by Vás zajímat:

Dana Drábová: Fámy kolem Černobylu jsou nevymýtitelné. Jak moc se havárie dotkla Čechů?

Ve špatnou dobu na špatném místě

Dvě jména, která by neměla být zapomenuta, jsou Jekatěrina Ivanova a Klaudia Luzganova. Právě tyto ženy měly službu v osudnou noc, která ukončila život nespočtu lidí, zastavila život v Pripjati a změnila pohled lidstva na jadernou energii. Obě ženy patřily mezi strážné, kteří měli celý areál na starosti. Nikdo nepovolaný se nesměl dostat dovnitř – a to platilo i v noci z 25. na 26. dubna 1986.

Známe jen jména

Jekatěrina Ivanova, narozená v roce 1932, a Klaudia Luzganova, která se na svět prvně podívala v roku 1927, zůstávají dodnes bohužel jen jmény, která sice můžeme napsat, ale těžko si představíme něco víc. Snad jen to, že obě zůstaly na svém určeném stanovišti, i když už bylo jasné, že se v elektrárně patrně odehrála katastrofa, která nemá ve světě obdoby, a že každá minuta je v tuhle chvíli drahá. Nevíme nic víc o nich samých, jejich osudech, rodinách, láskách – zkrátka o jejich životech před katastrofou. Šlo ale o ženy, kterým patrně nikdo nedal pokyn nebo povolení opustit pracovní místo. Pracovaly přece pro vojenskou policii a kdo ví, jak by byl logický úprk z místa havárie posouzen. Za svoji věrnost službě ale zaplatily nejdráž, jak jen mohly – svými životy.

Mohlo by Vás zajímat:

Bábušky z Černobylu: Jak dnes žijí ženy, které z domova nevyhnala ani radioaktivita?

Ženy Černobylu

Havárie se odehrála v bloku číslo čtyři a právě poblíž něj měla na bezpečnost elektrárny dohlížet Jekatěrina Ivaněnko. Seděla ve vrátnici a sledovala okolí. Jistě mohla vidět, jak lidé odcházejí či utíkají ve snaze zachránit si vlastní život, snad i slyšela, co se stalo. Odejít ale nesměla – nebo si to alespoň myslela. Situace byla ale ještě horší, než se mohlo zdát. Když se záchranáři, kteří prohledávali pozemek elektrárny, dostali i k vrátnici, Jekatěrina tam už nebyla. Ležela nedaleko na silnici. Pravděpodobně se v bolestech rozhodla přece jen dostat do bezpečí, ale bylo už moc pozdě.

Také Klaudia Luzganova byla v době nalezení ještě živá. Záchranáři obě ženy okamžitě odvezli do nemocnice, ale dávka radiace, kterou byly zasaženy, byla tak velká, že nebylo možné je zachránit. Jekatěrina Ivanova umírala celý měsíc, než ji smrt vysvobodila 26. května v jejích třiapadesáti letech. Klaudia Luzganova trpěla ještě o mnoho déle. Její tělo vydrželo bojovat až do konce července, ačkoliv byla ještě o šest let starší než její kolegyně.

Zinkové rakve

Jak se mohlo stát, že ženy dobrovolně nebo z povinnosti zůstaly v místech, která pro ně znamenala rozsudek smrti? A proč se jejich jména objevují jen výjimečně? Zemřely stejně krutě jako 29 jejich mužských kolegů, stejně trpěly a stejně oddaně sloužily. A stejně jako ostatní oběti odpočívají nyní v zinkových rakvích, protože jejich těla byla i po smrti nebezpečně zamořená radioaktivitou...

Mohlo by Vás zajímat:

Příroda v Černobylu: Žížaly se po výbuchu zavrtaly metr pod zem, včely zůstaly raději v úlu

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Seznam obětí černobylské havárie

Greatdisasters.co.uk: Chernobyl, part two