Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Měla oslavit páté výročí svatby, místo toho čekala Alžbětu II. jiná výzva. Za osm měsíců, 2. června 1953, se chystala její korunovace, na kterou si musela nechat ušít róbu. V krizi se obrátil na svého osvědčeného návrháře a společně stvořili monumentální kousek, jenž vyrazil dech nejen všem přítomným ve Westminsterské katedrále, ale také milionům diváků u teprve nedlouho masově rozšířených televizních obrazovek.
Pětadvacetiletou Alžbětu blížící se událost velmi stresovala. Však šlo o první korunovaci v historii, kterou měla vysílat televize. Bylo proto bezpodmínečně nutné, aby všechno do detailu sedělo. Aby žena, která usedla na trůn po králi Jiřím VI. a ještě poměrně krátce po druhé světové válce, získala potřebnou důstojnost, autoritu a naklonila si srdce Britů.
Důkladná příprava tvorby korunovačních šatů
Výběr korunovační róby se tak jevil jako jeden z klíčových faktorů, který jí měl zajistit vše potřebné. Obrátila se proto na svého dvorního designéra. Norman Hartnell stvořil už její ikonické svatební šaty, inspirované Botticelliho obrazem La Primavera, a královna si přála, aby v podobném duchu - jen ještě dokonalejší a s větším přesahem - ušil i model korunovační.
„Když ke mně jednoho říjnového odpoledne roku 1952 přišla královna Alžběta II. s prosbou, abych jí ušil korunovační šaty, sotva si vzpomenu, co jsem jí zamumlal v odpověď,“ napsal Hartnell ve svých pamětech Silver and Gold. „Královna pak jakoby nic pokračovala v líčení toho, jak by šaty měly vypadat. Přála si stylově navázat na své svatební, i materiál - bílý satén - měl zůstat stejný. Chtěla ale, aby róba měla přesah - geografický i historický,“ poukázal.
Osm návrhů korunovačních šatů
Norman se okamžitě vrhl do studia potřebných pramenů. Navštívil londýnské muzeum i knihovnu, aby zjistil, co přesně měla královna svým požadavkem na mysli. A také našel inspiraci. Jakmile načerpal informace, ukryl se do windsorských lesů, kde strávil dlouhé hodiny nad prvními zkušebními skicami.
Po několika dnech měl hotových celkem osm návrhů, z nichž si Alžběta II. vybrala ten poslední - se státními znaky zemí ostrovního království - a doporučila tvůrci ještě některé dílčí úpravy, jako použití pastelových barev na výšivku namísto původní stříbrné nebo zahrnutí státních znaků všech zemí Commonwealthu.
Tvorba korunovačních šatů Alžběty II.
Odhodlaný Hartnell se okamžitě pustil do díla. Jakmile měl návrh hotový, putoval ke švadlenám Královské školy vyšívání, jež měly za úkol vdechnout mu život. Tvorba korunovační róby přitom byla tak přísně tajná, že před dveřmi školy držela hlídku policie, aby se nikdo nepovolaný nedostal dovnitř. Vedení školy si navíc usmyslelo, že na šatech se bude podílet nejen každý z žáků a učitelů, ale vůbec všichni zaměstnanci vzdělávacího ústavu. Svůj steh tak do monumentálního díla vetkaly i uklízečky.
Hotová róba disponovala srdíčkovým výstřihem a jemným mřížkovaným vzorem, přičemž státní znaky byly zdobené perlami, flitry a krystaly. Celkem vážila 13 kilogramů. Když k tomu připočteme tmavě fialovou sametovou vlečku a korunu, nesla ve svůj velký den královna Alžběta II. opravdu citelnou zátěž.
Šaty si i tak velmi oblíbila a na sobě je na veřejnosti měla ještě celkem šestkrát, včetně slavnostního otevření australského parlamentu v Canbeře roku 1954.
Na korunovační róbu královny Alžběty II. se můžete podávat v naší fotogalerii.
Zdroje informaci:
Vogue.co.uk
Harpersbazaar.com
Royalcentral.co.uk
Topmodelka Pavlína Němcová bojovala o syna dlouhých dvanáct let: Soudu vadilo, že jsem mladá
Topmodelka Pavlína Němcová bojovala o syna dlouhých dvanáct let: Soudu vadilo, že jsem mladá
Související články
