
Irena by dala ruku do ohně za svého manžela, ale jak se ukázalo, nebyl by to dobrý nápad. Zatímco ona žila v blahé nevědomosti, manžel žil dva životy. Nešlo jen o tajné koníčky a schůzky nebo o jeho osobnost, bylo v tom i něco zásadnějšího.
Myslela jsem si, že svého muže znám jako své boty a nikdy mě už jen tak nepřekvapí. Ale pak se ukázalo, že je to docela jiný člověk, než za jakého jsem ho považovala. Jak jinak by mohl žít ještě jeden tajný život?
Měla jsem dojem, že mě nepřekvapí
Myslela jsem si, že vím o svém manželovi všechno. Jeho koníček je rybaření a dokola čte jednu knížku, Egypťana Sinuheta. Dvakrát za rok se hecne a začne chodit plavat, trochu zhubne a je fit. Pak toho zase nechá. Na půdě má vláčky, které sbírá od dětství, to je asi tak všechno.
Jenže pak jsem zjistila, že má ještě svůj tajný svět. Něco jako druhý život, kde vůbec nefiguruju, dokonce o něm ani nevím. Chvíli jsem si myslela, že mu zkrátka dělá dobře, že žije ještě jeden život. Ale bylo v tom nakonec něco vážnějšího, než jsem čekala. Možná bych raději zůstala v blahé nevědomosti. Každý můžeme mít nějaké to tajemství.
Přišla jsem na to naprostou náhodou. Nebýt místních novin, které jsem z nudy otevřela ve frontě u automyčky, nedozvěděla bych se to. Většinou takové plátky končí na podpal, ale tentokrát jsem je otevřela a na konci spatřila fotku svého muže. Takhle jsem ho nikdy neviděla.
Jana (35): Můj manžel mi deset let lhal do očí. Na oslavě našeho výročí jsem mu to vrátila i s úroky
Čestné skautské!
Manžel jako skaut, vedoucí dětského oddílu. Na obrázku s dětmi sedí u ohně. Byla jsem dost překvapená. Podle mého názoru mu to s dětmi až tak dobře nejde, nebo jsem měla takový dojem z vlastní zkušenosti. O tom, že by jezdil na tábory, jsem neměla absolutně tušení. Ale je pravda, že má v létě vždycky „čundr“ s kamarády. Takže mi lhal.
Proč by mi manžel lhal o tom, že je vedoucí někde na táboře? Nechápala jsem to a rozhodla se ještě chvíli počkat, než se ho zeptám. Trochu víc jsem zapátrala a zjistila, že to není jediné jeho tajemství. Měl takových záležitostí vícero. Nestačila jsem se divit, co všechno můj muž stíhal.
Byl v klubu šachistů a psal sci-fi povídky pro jeden školní časopis. Přestávala jsem tomu rozumět. Jak to všechno stíhá? Je snad hyperaktivní a potřebuje se realizovat víc, než my ostatní? Nevydržela jsem to a zeptala se ho. „Kam jdeš? Na šachy, nebo psát o ufonech? A teď mi nelži a přísahej, čestný skautský.“
Pravda byla ještě drsnější
Kdybych se v tom nešťourala, asi by bylo pro nás všechny možná lépe. Manžel šel s pravdou ven. Má nemanželského syna a aby s ním mohl trávit čas, dělá občas pro skautský oddíl, hraje šachy a pomáhá mu se školním časopisem.
S jeho matkou nevychází a se mnou se bál celou tu situaci konfrontovat. Je pravda, že jsem byla v šoku. Jeho syn se narodil, když jsme se brali. Rozhodně ale za nic nemůže. Manžel se jen snažil mu dělat aspoň trochu tátu a já to chápu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




