Iva (31): Kolegyni jsem věřila jako nejlepší kamarádce. Pak jsem náhodou vyslechla rozhovor, který mi otevřel oči

Když jsem před několika měsíci nastoupila na novou, zodpovědnou pozici v jedné pražské firmě, měla jsem obrovský strach, že selžu. Jsem od přírody citlivá a každou chybu si beru až příliš k srdci.

Kolegyně Milena, která seděla u vedlejšího stolu, se pro mě proto stala doslova spásou. Neustále mě podporovala, nosila mi čaj na uklidnění a ujišťovala mě, že se na ni můžu kdykoliv obrátit. Postupně jsem jí začala naprosto důvěřovat. Zvala jsem ji k sobě domů, svěřovala se jí se svými pochybnostmi a přiznávala, jak moc mi chybí sebevědomí a jak se bojím, že v práci neobstojím.

Viktorie (33): Kamarádka mě systematicky špinila u šéfa. Dnes mám její pozici i plat, ale prázdnotu v srdci nezasypu

Náhodou jsem vyslechla rozhovor, který mi otevřel oči

Všechno se změnilo během jediného dne. Zrovna jsem stála na chodbě u pootevřených dveří firemní kuchyňky s hrnkem v ruce. Chtěla jsem Mileně znovu poděkovat za to, jak mi pomáhá. Jenže místo toho jsem zaslechla její rozhovor s jinou kolegyní.

Posměšně o mně vyprávěla, že jsem neschopná chudinka, která se při sebemenším problému rozpláče. Dokonce se chlubila tím, že přesně ví, kde mám slabiny, a že se mě snaží u vedoucího očernit. Chtěla totiž dosáhnout toho, aby mě z mé pozice odvolal a ona mohla nastoupit na moje místo.

Udělalo se mi fyzicky špatně. Najednou mi došlo, že všechny moje upřímné zpovědi, chvíle slabosti i slzy pro ni byly jen příležitostí, jak proti mně získat munici. Každé laskavé slovo a každé ujištění, že se na ni můžu spolehnout, bylo falešné. Zřejmě jí vyhovovalo, že jsem si bez její podpory připadala bezradná.

Potichu jsem se vrátila ke svému stolu a s pláčem na krajíčku zírala do monitoru. Nejvíc mě bolelo, že zneužila právě to, s čím jsem se jí svěřila v největší důvěře. Považovala jsem ji za kamarádku, zatímco ona ve mně celou dobu viděla jen překážku na cestě k lepšímu místu.

Beata (41): Ujala jsem se neoblíbené kolegyně. Místo vděku mě při odchodu z firmy podrazila

Rozhodla jsem se, že už se sebou nenechám manipulovat

Když se Milena vrátila z kuchyňky, okamžitě si všimla, že se něco děje. „Ivi, jsi v pořádku? Nechceš přinést sklenici vody?“ zeptala se starostlivě. Ještě před hodinou by mě její zájem dojal. Teď už jsem ale věděla, co se za ním skrývá.

„Děkuju, Mileno, ale dokážu se o sebe postarat sama,“ odpověděla jsem klidně. Na okamžik se zarazila. Nejspíš nebyla zvyklá, že s ní mluvím tak odměřeně.

Od té chvíle jsem náš kontakt omezila výhradně na pracovní záležitosti. Přestala jsem se jí svěřovat se soukromými problémy a na její zvědavé otázky odpovídala stručně. Už jsem jí nechtěla dát jedinou příležitost, aby moje slova obrátila proti mně.

Nevím, jestli Milena pochopila, že jsem její skutečné úmysly odhalila. Jisté ale je, že nade mnou postupně ztratila vliv. Já jsem se mezitím začala víc soustředit na práci a krok za krokem získávala zpátky ztracené sebevědomí. Zjistila jsem, že své povinnosti zvládám i bez její neustálé podpory.

Celá zkušenost mě hodně bolela, ale zároveň mi otevřela oči. Pochopila jsem, že ne každý, kdo se tváří jako přítel, to se mnou myslí dobře. Naučila jsem se víc chránit své soukromí, nastavovat si hranice a především věřit sama sobě. Protože právě moje nejistota byla tím, co Milena dokázala tak snadno využít.

Zita (42): Zjistila jsem, že dvě kolegyně na mě ušily boudu. Ale já jejich intriky prohlédla

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].