Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeKdyž matce nepadne do oka přítel její dcery nemusí to být vždy tím, že se stává otravnou tchýní. Někdy může mít prostě jen „dobrý čuch“ na zkažený charakter. Ivana o tom ví své...
Nikdy jsem nebyla typ matky, co by dceři mluvila do vztahů. Jenže tentokrát mám pocit, že můj vnitřní alarm houká na poplach. Partner mé dcery mi je vysloveně protivný. Jenže to není hulvát, škrt ani násilník, má normální práci, nepije, nekouří, ale je na něm něco divného. Jenže dcera je strašně zamilovaná, a tak mlčím a dělám, že je vše v pořádku. Nechci o ni přijít. Jenže jak dlouho se dá hrát takové divadlo? Jak dlouho se budu culit na někoho, z koho mám husí kůži? Co když si ho Zuzka vezme?
Na první pohled je Adam perfektní
Poprvé ho přivedla na večeři v únoru. Věděla jsem, že je šíleně zamilovaná, stále o něm básnila, a tak jsem byla ráda, že ho s manželem poznáme. „To je Adámek…,“ řekla. Ten muž se usmál a ihned ji vlídně opravil, že není Adámek, ale Adam. Bylo to zvláštní gesto. Zuzka to ale vůbec neřešila. Manžel také ne, u něho jsem byla ráda, že vůbec dorazil. Je vědec, žije jen svou prací.
Z Adama vyzařovalo velké sebevědomí, nebo spíš velké ego. Vypadal perfektně, mluvil zdvořile a spisovně, všechno věděl a chápal. Zuzce říkal výhradně Zuzanko anebo beruško. Ale nešlo si nevšimnout, jak ji nepouští ke slovu, doříkává za ni věty, hlídá každé její slovo a opravuje ji. „Ale beruško, to je přeci trochu jinak, než vykládáš…“ opravil ji snad třikrát během jednoho vyprávění. Dcera dokonce zrudla, ale neřekla nic. Bylo to divné. Nepříjemné.
Vytáčí mě stále víc
S manželem jsem o tom samozřejmě mluvila, jenže on je prostě mimo. Žije v jiné dimenzi. „Ivanko, vždyť je slušnej a Zuzka ho má ráda. Hlavně jí do ničeho nemluv, jo?“ Bylo jediné, co mi řekl.
Při poslední návštěvě jsem už doslova rostla. Adam Zuzku nepustil ani k výběru vína k večeři. „Zuzanka má ráda bílé, ale já donesl červené, víc se hodí k tomu masu,“ řekl a mrknul na mě. Jako bych to měla nějak ocenit. Dcera se tomu smála, ale svou holčičku znám, nesmála se upřímně. Mluvit s ní o tom ale nejde. Jednou jsem se o to pokusila, a dcera se úplně zavřela.
Dělám, že je všechno v pořádku
„Co si to ten chlap dovoluje?! Jak si troufá rozhodovat o tom, co má jeho přítelkyně jíst a co ne?„ běželo mi hlavou a hleděla jsem na Zuzku a čekala, že něco řekne. Řekla a mně spadla brada podruhé. “Adam má pravdu, koukej, jaký mám zadek!„ špitla a podávala mi krabičku zpět. Hleděla jsem na dceru doslova v šoku. Přišlo mi totiž, že dokonce zhubla! Jsem rozhodnutá, že s ní musím promluvit. Bojím se o ni.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].
Související články
