Zakladatelka projektu Sebeobrana pro všechny, Linda Štucbartová, se zapojila do projektu, který má veřejnost co nejlépe připravit na krizové okamžiky. V rozhovoru pro magazín Lifee.cz shrnuje základní principy toho, jak se vyvarovat útoku agresivních jedinců na ulici, v kanceláři, nebo během výkonu povolání. Mezi nejzranitelnější potenciální oběti považuje ženy, děti, seniory, ale také administrativní pracovníky.
Zakladatelka projektu Sebeobrana pro všechny, Linda Štucbartová, je členkou Výkonné rady Česko-izraelské smíšené obchodní komory, lektorka, koučka, která se věnuje problematice leadershipu, komunikace a vyjednávání více než 20 let. Teď se zapojila také do projektu Corty.info, který si dal za úkol zvýšit povědomí české veřejnosti, jak se zachovat v krizových situacích a jak zůstat v bezpečí prvních 72 krizových hodin. „Sdílejte – povídejte si o tom, nebuďme na to sami. Za násilí vždy může agresor,“ vzkazuje Linda široké veřejnosti.
Doporučené video: Učitel sebeobrany Pavel Houdek v talkshow LifeeTalk
Vymezit se vůči agresi může každý z nás
Sebeobrana pro všechny je projekt, který stojí na know-how pěti principů – mysli, zakřič, utíkej, bojuj, sdílej - a buď OK. Tyto principy předává Linda Štucbartová zranitelným skupinám. „Protože komu hrozí agrese? Ne těm, kteří chodí na judo, na MMA, ale jsou to většinou ženy, dospívající, malé děti, senioři, no a také zranitelné profese. Já sama se hodně zaměřuji právě na takzvané klientské násilí,“ vysvětluje v našem rozhovoru. „Tyto ženy se stávají součástí agrese slovní, která bohužel přerůstá v agresivitu fyzickou, v závislosti na tom, jak má současná společnost naloženo,“ konstatuje Linda. Mezi její klienty tak patří zdravotní sestry, záchranáři, ale také úřednice na úřadech.
Dámy na reklamacích i sociální pracovnice
Kurz tak nedávno absolvovaly například budoucí sociální pracovnice, které jsou často terčem agrese, protože chodí do terénu. „Jsou u nás případy, kdy jedna z nich byla škrcena, další byl zapálen dům,“ šokuje Linda. Věnuje se také ženám, které pracují na reklamacích. Od slov zde často není daleko k výhrůžkám a k činům. „Pojďme šířit to, že slušnost není slabost a že postavit si hranice a vymezit se vůči agresivitě může každý z nás,“ nabádá Linda a níže přidává konkrétní rady, jak postupovat.
Síla je v tónu hlasu a komunikaci
Základem je podle Lindy prevence, tedy počítat s tím, že k podobně vyhrocené situaci může dojít. Proti agresorovi se nejprve můžeme vyhradit obyčejným, klidným dialogem. „V klidu, to vyřešíme“ nebo „Pojďme si k tomu sednout“, „Pojďme se na to spolu podívat“. „Z toho, že to je boj jednoho versus druhý, já z nás dělám tým. Takže záleží na tom, jakým způsobem to říkám. S tím také souvisí řeč těla,“ radí naše odbornice. Velkou sílu máme právě v našem hlasu a velice záleží na tom, jak ho použijeme. „Když ječákem vykřikneme: ,Proč jste si nevyplnil formulář předem?' máme nakročeno ke konfliktu,“ radí Linda úřednicím.
Útěk znamená i zavěšení telefonu
Dalším krokem je utéct, což znamená fyzický útěk, ale může v přeneseném smyslu také znamenat vzít si pauzu, požádat místo sebe kolegu, nebo zavěsit telefon někomu, kdo na mne činí nátlak. „To je velice důležité pro seniory, že nemusejí reagovat ihned. Informaci si mohou ověřit,“ vysvětluje Linda.
Křik nám vyplavuje adrenalin
Pokud se útěk nezdaří, přichází boj. „Učím úder hrotem dlaně, kopy, obranu proti škrcení, ale stává se, že oběť v těchto případech ztuhne a není schopna boje. Na ztuhnutí skvěle zabírá křik. Takže já s ženami trénuji křik,“ překvapuje odbornice na sebeobranu. „Jdeme z nuly na 120, protože křikem ukážete, že nejste snadný cíl, ale že dokážete zavolat pomoc a strhnout na sebe pozornost okolí,“ radí Linda. Křik navíc zapůsobí také na to, jak se v krizové situaci vy sami cítíte - protože se do těla vyplaví adrenalin.
Pravidlo 5D pomůže třeba v MHD
Na ulici můžeme zažít také to, že bychom se měli zapojit do konfliktu agresora vůči oběti. A to může být pro mnohé nepřekonatelný problém. Pomoci může metoda 5D. Anglicky Direct, Distract, Delegate, Delay a Document, do češtiny přeloženo – přímé oslovení, rozptýlení situace, přivolání pomoci, následná péče a dokumentace.
„Říkáme tomu také situační všímavost: Vidím, že někdo obtěžuje neznámou ženu v MHD, a já nemusím konfrontovat útočníka na přímo, ale můžu se jí zeptat, jestli je OK. Nebo jí můžu říct: ,Ahoj, Kláro, vždyť my se známe ze střední!',“ radí Linda, jak podle 5D postupovat. „Ztropit scénu, odvést pozornost, dát oběti možnost uniknout, to je 2.D. Spousta lidí by chtělo pomoct, ale bojí se, protože neví jak. Nemusíte do té situace naběhnout, stačí třeba shromáždit pár dalších lidí a najednou už jsou to tři proti útočníkovi a počet, to je síla,“ vysvětluje 3. D, přivolání pomoci. Závěrečné D potom nabádá situaci zdokumentovat. „Klidně vytáhněte telefon a fotku potom předejte té oběti. ,Jste OK? Můžu být svědek. Můžu zavolat pomoc. Potřebujete zavolat policii?“
Na fotografie z interaktivní tiskové konference projektu Corty, ale také na snímky odbornice Lindy Štucbartové, se můžete podívat v naší fotogalerii.