Jarmila (55): Na stará kolena mi začal úplně nový život. Už se nebojím investovat peníze do kadeřnice a kosmetiky

radost
štěstí
pohoda
Zdroj: Freepik

Jarmila byla vychovaná v tom, že ženské by za péči o sebe neměly platit. Všechno si přeci zvládnou udělat doma, kosmetika a manikúra je pro zhýčkané dámičky. Po padesátce však poznala, co přináší taková návštěva salónu, a uvědomila si, že za to stojí.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 26. 05. 2024 07:00

Celá život jsem na sobě šetřila, nikdy jsem o sebe nenechala pečovat a myslela si, že je to dokonce nějaká moje výsada. Pak jsem si vyzkoušela, jaké to je na kosmetice nebo na masáži, a uvědomila si, že jsem byla bláhová. Jen jsem se obírala o něco, co si ženské zaslouží ze všeho nejvíc.

Vlasy jsem si nechala „udělat“ jen na svatbu

Návštěvu kadeřnice si pamatuji v den svatby. Udělala mi na hlavě neskutečný drdol plný vlásenek, které jsem pak vyndávala celou noc. Byla jsem spíš sportovní typ a měla jsem štěstí, že mi vlasy moc nešedivěly. Od svatby jsem nosila stejný sestřih, který mi pravidelně upravovala sestra. V rodině jsme se starali o vlasy vzájemně. Barvila jsem mámě hlavu až do její smrti. Kadeřník pro mě byl výdaj, kterého bylo škoda. Alespoň podle mého názoru.

Zajít si na kosmetiku mi připadalo jako vyložené rozhazování peněz a manikúru s pedikúrou si snad slušná ženská dokáže udělat sama, ne? Můj pohled na věc začaly měnit až moje dospívající dcery. Ty po mně zdědily mnoho věcí, ale přístup ke zkrášlování rozhodně ne. Obě toužily po umělých nehtech a nabarvených vlasech. S manželem jsme vždy šetřili, ale holkám jsme samozřejmě nic upírat nechtěli. Navíc starší dcera chtěla kadeřníka a manikúru jako narozeninový dárek.

Uvědomila jsem si, že pro někoho je to běžná rutina, zatímco moje děti to braly jako vzácnost. Dcery jsou tedy vyparáděné princezničky a já pořád stejná. Tedy až na přibývající šediny a vrásky. Pak se v práci objevila nová kolegyně. Hádala bych jí tak o deset let méně a velice mě překvapilo, že je stejně stará jako já. Ta na sobě rozhodně nešetří a je to vidět. Nevím, co ji na mně zaujalo, ale spřátelily jsme se. Tím se pro mě hodně změnilo.

Kolegyně mi ukázala jiný svět

Když jsem jednou Martině u oběda vyprávěla, že jsem nebyla nikdy v kadeřnickém salónu ani na manikúře, byla ohromená. „To si ale zaslouží jednou za čas každá ženská! To je blaho, člověk se pak cítí úplně jinak. Zrovna zítra mám masáž celého těla a v pátek se nemůžu dočkat kosmetiky. Nevíš, o co přicházíš,“ prohlásila Martina rezolutně. „Navíc, jestli jsi za to nikdy neutrácela, máš na to teď ještě víc právo. Vlastně sis našetřila dopředu,“ smála se.

Nezůstala jen u toho, sehnala mi slevu u své kadeřnice a věnovala mi voucher na masáž. Nechtěla jsem ji urazit, a tak jsem oboje přijala. Nic hrozného mi asi nehrozilo, říkala jsem si. Během masáže jsem se málem rozplakala blahem, i když kolem ramen mě to dost bolelo. Stálo to za to, uvědomila jsem si, jak moc jsem byla zatuhlá. Kadeřnice mi vykouzlila na hlavě tak přirozenou barvu a nadýchaný účes, že jsem na sebe zírala do zrcadla každou chvíli.

Teda, mami, ty vypadáš úžasně!“ zvolala dcera po příchodu ze školy. Martina mě přesvědčila, že aby to bylo komplet, měla bych si dopřát ještě ty nehty a péči o pleť. Kosmetička mi polichotila a pak jsem se pod jejíma rukama ztrácela někam do vesmíru. Od té doby, co mám udělané nehty, nemůžu se na ně vynadívat. Připadám si najednou plná života, žensky a hravě. Předtím jako bych se jen ztrácela v běžné šedi, zapadlá ve svých starostech.

Musela jsem popustit uzdu svého marnotratného já

Nastalo dilema, protože žádný lak nevydrží věčně a vlasy se musí udržovat pravidelně. Měla jsem špatné svědomí, kolik dneska všechny tyhle věci stojí. Nechtěla jsem to zkrátka přehánět, a měla jsem navíc dojem, že by mi to manžel neschvaloval.

Když jsem si s ním o tom promluvila, řekl mi, že si mám proboha začít konečně užívat. „Vypadáš skvěle, cítíš se líp, holky jsou velký, tak proč si taky neužiješ?“ řekl jednoduše a já si uvědomila, že mi v tom nikdy nebránil. Byla jsem zvyklá od babičky a maminky za péči o sebe nikdy neutrácet. Když ale přehodnotím některé útraty a péči o sebe si chytře rozvrhnu, zas tak děsivé výdaje to nejsou. A hlavně – já si to přeci zasloužím!

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články