Víno za minulého režimu: Na čem si pochutnávaly naše mlsné jazýčky?

Po téhle párty musel být ráno slušný bolehlav
Zdroj: archiv Extra
Frankovka se pije dodnesPierot patřil mezi stálicePo téhle párty musel být ráno slušný bolehlavKdo si chtěl dopřát kvalitní víno, musel na Moravu+ 1 fotka+ 2 fotky

V předlistopadovém období v Československu to milovníci vína neměli vůbec jednoduché. V socialistických prodejnách velký výběr tohoto lahodného moku nebyl, a tak museli mnozí za kvalitou dojíždět na Moravu nebo na Slovensko.

Redaktor
Redaktor 18. 09. 2018 09:51

Perla Moravy, Ostravský kahan či Pražský sklepmistr. Tyto legendární litrovky nemohly za minulého režimu chybět na žádné rodinné nebo podnikové oslavě. Jaká další vína měla své pevné místo v regálech socialistických samoobsluh a jaké značky tehdy patřily mezi nejoblíbenější?

Vína, která se dávala do „sedmiček“, byla odrůdová, takže chutnala lépe. Ta v litrových láhvích valnou kvalitu neměla – většinou šlo o vína z dovozu, která byla značně doslazovaná. Přírodní sušší víno byste tehdy v litrových láhvích nenašli – nebyl o ně zájem.

Jedním z nejkvalitnějších vín byl za minulého režimu sekt Chateau Bzenec, který ve své době stál zhruba 45 korun. Naopak mezi nejlevnější vína patřil například Moravský kvítek a druhým nejprodávanějším vínem v Československu byl Ostravský kahan. Nejsladším vínem na trhu s 12 až 15 gramy cukru v litru byl Pražský výběr.

S přibývajícími roky se začala vyrábět i takzvaná známková vína, mezi která patřil například Dačického pohár, Pražský sklepmistr, Bušek z Velhartic, Pierot či Radyňský kastelán.

Pakliže se vinařům podařilo udělat dobré víno, bylo téměř jisté, že k běžnému spotřebiteli nedoputuje. Jeho cesta vedla na ÚV KSČ, odtamtud mířilo na kraj, na ministerstvo zemědělství a na výstavu. Co zůstalo, to většinou vypili či rozkradli zaměstnanci a zbytek nešel do obchodů, ale do muzeálního archivu.

Z Prahy bylo do moravských sklepů daleko, a tak se v hlavním městě popíjelo zejména víno z Nuslí. V roce 1970 ale přišla změna – JZD Blatnička totiž v centru otevřelo vinárnu, která slavila velký úspěch. Velkým rozdílem, který Blatničku odlišoval od jiných podniků, bylo to, že se v ní prodávalo sudové víno přímo od pěstitele. Největší ohlas měl takzvaný Růžák, tedy růžové víno míchané s červeným, Müller Thurgau či Vavřinec. K návštěvníkům této vyhlášené vinárny patřili studenti, umělci i státní pohlaváři, kteří si místní pitivo pochvalovali. 

Režisérka Výměny manželek prozradila detaily ze zákulisí i astronomický honorář účinkujících

Režisérka Výměny manželek prozradila detaily ze zákulisí i astronomický honorář účinkujících

Související články

Další články