Jolana (30): Přítel našel moje milostné dopisy. Abych utajila milence, tvrdím, že píšu román

Před rokem jsem si našla nového přítele. Jmenuje se Milda a myslela jsem si, že je tím nejlepším, co mě potkalo. Z tohoto prvotního pobláznění jsem ale velice rychle vystřízlivěla.

Magdalena (50): Když nás přepadli, manžel utekl. Jeho vlastní bezpečí bylo přednější než moje

Náš vztah nebyl ideální

Milda byl sice fajn, byl na mě hodný a hezky se o mě staral, byl ale hrozně nudný. Nezažívala jsem s ním žádné vzrušení, náš vztah hrozně rychle zajel do takových stejných, nezajímavých kolejí. Milda si na mě hrozně rychle zvykl a přestal se o mě snažit. Přestal mi nosit květiny, ptát se, jak se mám, přestal se o mě zajímat. A tak mě láska k němu velmi rychle začala opouštět.

Když jsem se tak náhodně seznámila s Martinem, mladším, sympatickým číšníkem, který začal nově pracovat v podniku, kam jsem ráda chodila, nedokázala jsem mu odolat. Pokaždé, když jsem přišla, se mnou flirtoval, pomrkával na mě a na ubrousku mi podstrkával milostná psaníčka. Bylo to vzrušující, nové a já jsem mu zcela propadla. Pak, když mě jednou pozval k sobě domů, jsem neváhala ani minutu. Martin se tak stal mým tajným milencem, do kterého jsem byla naprosto zblázněná. Opět se ve mně zažehl plamen, který mi v monotónním vztahu s Mildou tak chyběl.

Karolína (28): Myslela jsem, že moje tajemství zůstane navždy skryté. Tchyně se však podívala do mé kabelky a všechno prasklo

Našla jsem si vzrušujícího milence

Byla jsem do Martina tak poblázněná, že jsem mu začala psát milostné dopisy. Některé byly krátké a stručné, jiné plné erotických narážek. Psala jsem je po nocích za svitu lampy a neskutečně mě to vzrušovalo. Cítila jsem nával adrenalinu vždy, když jsem je schovávala do mého pracovního stolu mezi štosy papírů a už jsem přemýšlela, jak je odešlu… a jak mi pak Martin na oplátku napíše vzkaz v restauraci do menu, až tam zase přijdu…

Milda samozřejmě nic netušil, nezajímal se o mě dost na to, aby si něčeho všiml. Nechtělo se mi ho opouštět, nosil domů příjemnou výplatu a žilo se mi s ním dobře, navíc od chvíle, co jsem měla milence, jsem se již necítila po jeho boku tak hrozně a zkrátka jsem ho začala tolerovat. Moje nevěra mi tak krásně, bez povšimnutí procházela a já jsem žila poklidný, radostný život. Až do jednoho večera.

Alena (31): Můj vysněný princ se vydával za úspěšného podnikatele. Ve skutečnosti to byl jen prolhaný podvodník

Doma mě čekal šok

Přišla jsem tehdy z práce domů a už přede dveřmi jsem si všimla, že jsou na chodbě naskládaná velká, popraskaná dřevěná prkna béžové barvy stejné, jako měl můj pracovní stůl. Zmateně jsem vešla dovnitř a rozhlížela se po Mildovi.

„Co jsou ty prkna venku?“ zeptala jsem se nechápavě, když jsem na něj narazila, jak sedí v křesle v obýváku a zamyšleně si něco čte. Zvedl na mě hlavu a zkoumavě mě sjel od hlavy k patě.

„Vyměňoval jsem tu rozbitou tyč na závěsy u tebe v pracovně, jak jsem ti slíbil,“ dal se do vysvětlování, „ale protože jsem malý a samozřejmě na ně nedosáhnu, vylezl jsem na tvůj stůl a on se pode mnou prolomil. To víš, už je docela starý.“

„Cože?“ zamrkala jsem překvapeně a srdce se mi rozbušilo, „takže ty prkna jsou můj stůl? A co moje věci, co v tom stolu byly? Kde jsou?“

Helena (54): Myslela jsem, že naše láska definitivně vyhasla. Manžel mě ale vyvedl z omylu dárkem, který mě rozplakal

Můj přítel mou poštu objevil

„Máš je všechny vyskládané na zemi, vyndal jsem je… a našel jsem něco zvláštního,“ řekl zastřeně a já jsem konečně dokázala identifikovat, co to drží v rukách. Krve by se ve mně nedořezal, když mi došlo, že jsou to moje milostné dopisy pro Martina.

„Chci ti líbat krk… Chci se tě dotýkat, utéct s tebou do zakázaných krajin, tam, kde nás nikdo neuvidí,“ začal číst můj přítel náhodně jednu z pasáží a já měla pocit, že se mi to snad jen zdá, „co to má být? Našel jsem to omylem, když jsem ten stůl uklízel? Co to je? Co si to píšeš?“

Pohltila mě taková panika, že jsem chvíli myslela, že spadnu na zem. Srdce se mi sevřelo, v ústech vyschlo a hlava mi jela na plné obrátky… a pak jsem vyřkla první hloupost, co mě napadla.

Eliška (61): Odmítla jsem hlídat vnoučata. Dcera mě nenávidí, ale já si po letech konečně užívám volnost

Nalhala jsem mu, že píšu romantickou knihu

„Víš, já jsem se rozhodla, že budu psát knihu. Tohle mají být dopisy, které si mezi sebou hlavní hrdinové píšou.“

„Cože?“ pozvedl obočí nechápavě, „ty píšeš knihu? Odkdy? Jak to, že o tom nic nevím?“

„Je to zatím jenom hrubý draft, nic to neznamená… nechtěla jsem ti nic říkat,“ pokrčila jsem rameny a v duchu se bila za to, jakou hloupost jsem si to vymyslela, „je to můj sen už od dětství, být spisovatelka… proto pracuji v nakladatelství, vlastně. Abych měla blíže ke knihám. A teď si sama jednu píšu.“

Milda nevypadal přesvědčeně, po chvíli se ale zvedl a pokrčil rameny.

„Občas tě nechápu. Nikdy jsem neslyšel, že je tvůj sen být spisovatelka… ale co, každý má tajemství. To jsem na tu tvou knihu tedy zvědav,“ řekl bez zájmu a vložil mi moje dopisy do ruky. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, to jsem ale ještě nevěděla, že to je pouze začátek mých problémů.

Jana (55): Noc s bývalým mužem byla krásná. Strach z další zrady mě ale ochromil

Vím, že moje lež nemůže trvat věčně

Od toho dne se mě Milda pravidelně začal ptát, jak jsem na tom s mou knihou. Jestli jsem pokročila, kolik mi toho chybí, za jak dlouho bude hotová. Jestli si může kousek přečíst, o čem vlastně je, co se v ní děje. Pokaždé, když s tímto tématem přijde, naprosto zpanikařím a nevím, co mám dělat a říkat. Zatím si neustále něco vymýšlím, oddaluji mu představení mé neexistující knihy, je mi ale jasné, že tato lež nebude moct trvat navěky. Začínám být zoufalá a uvědomuji si, že mi vyvstávají jenom dvě možnosti – napsat knihu anebo mému příteli odhalit můj románek.

Jan (56): Přítelkyně mě uhnala na domácí kuchyni. Brzy se však ukázalo, že vaří někdo jiný

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].