Facebook
Instagram
Sociální sítě jsou největší fenomén 21. století. Používá je takřka každý a skýtají velké možnosti. Ovšem na druhé straně i velká rizika. Julie nechápe, proč se i obyčejní lidé prezentují na svých profilech rodinnými snímky a vztahy. Z vlastní zkušenosti totiž ví, že podobné věci nemusí být bezpečné.
Mám několik profilů na různých sociálních sítích, ale závislá na nich rozhodně nejsem. Mít možnost podělit se o krásné snímky s ostatními je v zásadě dobrý nápad a je tisíc možností, co všechno lze zveřejnit. Já dávám prostor zajímavým věcem z cestování nebo snímkům z významných příležitostí, třeba nějakého koncertu. Ráda fotím kytky, zvířata, počasí… Jak říkám, možností jsou stovky.
Přijde mi, že do našeho soukromí nikomu nic není
Co ale nechápu, je trend veřejného vystavování vlastního soukromí. Snímků od rodinného krbu nebo údajů o tom, s kým jsem momentálně ve vztahu, a s kým už ne. Chápu, že populární osobnosti získávají za takové posty sledovanost a tím výhody, ovšem u obyčejných lidí, kteří mají profily jen pro radost, podobným počinům nerozumím. To jako fakt musí i lidé na druhém konci planety vědět, jak dnes vypadá moje mamka nebo že jsem se před rokem rozešla s přítelem a už mám nového? Možná jsem staromódní, ale přijde mi, že do podobných věcí nikomu nic není.
Jenže většina lidí si zřejmě myslí něco jiného. Pro příklad nemusím chodit daleko. Třeba když vezmu v potaz bývalou třídu ze základky a pak ze střední, mám dokonce dojem, že jejich největším úspěchem je, že se rozmnožili a střídají partnery. Jen zlomek z nich přidává snímky z nějaké zajímavosti, třeba že vyhráli běh na dlouhou trať nebo se o něco zasloužil v práci. Tady profily takřka mlčí. Ale jak vypadají děti, potažmo prarodiče, najdete všude. Nejhorší je, že podobné soukromé fotky a informace nejsou ve veřejném prostoru úplně bezpečné. Stačí banalita a svůj profil na síti v mžiku nenávidíte. Nevěříte?
Jednou jedinkrát jsem zveřejnila fotku s manželem
Ačkoliv já raději prezentuji sebe nebo neživé věci, přestože děti i muže mám, stejně jako početné příbuzenstvo, stalo se, že jsme se s manželem jednou domluvili a dali na sítě společné foto, konkrétně z cesty do Itálie. Normální fotka, chtěli jsme být zkrátka jako ostatní. Jenže během pár minut začaly chodit komentáře typu, zda je ten muž přítel, nebo manžel.
Odpovídala jsem popravdě, že manžel. Proč tajit manžela? Jenže tím, že fotku sdílel i on, daly se do pohybu věci, jaké by čekal málokdo. Snímek totiž zachytila i má dávná spolužačka ze základky, se kterou jsme se moc nemusely, protože jsem jí údajně kdysi přebrala jednoho kluka, a nelenila, aby si další údaje o mém současném manželovi nasháněla na internetu. Povedlo se jí to. A co z toho? Problém… A pořádný.
Bývalá spolužačka se mi pomstila
Kamila, jak se spolužačka jmenuje, se po nějaké době vypravila za manželem tajně do firmy a začala se mu, mimo vypsané výběrové řízení, nabízet jako sekretářka. Neuspěla, manžel ji slušně odmítl. Jenže ona se nedala a kontaktovala ho opakovaně dál. Věc nakonec skončila tak, že se ho pokusila svést, a když ani to nepomohlo, nakydala na mě alespoň hromadu špíny.
Celý vykulený mi Martin až po mnoha týdnech přiznal, co se dělo, zatímco já pukala vzteky. „Jak na to, kdo je můj manžel a kde pracuje, přišla?“ ptala jsem se. Odpověď byla snadná. „Přece ze sítí! Ta fotka!“ Rozvod sice na přetřeš nepřišel a záležitost jsme přešli s hlasitým smíchem, přesto poučení znělo jasně. Žádné soukromé informace nesdílet, protože nikdy nevíte, komu mohou být v jeho plánech užitečné.
