Karel (57): Po návštěvě u kamaráda jsem byl v šoku. Ve vitríně má místo skla vystavené urny

Asi jsme s manželkou naprosto nudní a bez fantazie. V květináčích máme zasázené kytky a v prosklených skříňkách máme broušené sklo.

Karel (70): Každý den jsem své zesnulé manželce napsal dopis. Mezi hroby jsem našel nový smysl života

Moje rodina je nudná a bez nápadu

Manželka Bronislava dostala věnem ručníky, broušené vázy, bavlněné povlečení a utěrky. Jsme spolu od dvaceti let a ještě dodnes používáme ručníky se slepičkami nebo jinými motivy, které dnes už nejsou vůbec moderní. Naše ručníky mají zářivé barvy a ani jeden k sobě nepasuje.

Ale jsme šetřiví lidé a když jsme je nevyhodili dodnes, tak s námi dožijí. I bavlněné povlečení leze manželce neskutečně na nervy. Hlavně když ho žehlí. Ale nové nekoupí. Obývací stěnu jsme kupovali na začátku našeho manželství. Je to skříňová sestava, kde horní skříňky jsou prosklené. A tak v nich máme vystavené broušené vázy, broušené misky, malované sklo a sklenice se zlatým dekorem.

Mojmír (33): Každý rok mám novoroční splín. Všechno po hektických setkáních utichne a já zažívám pocit prázdnoty

Kamarád z práce mě rozhodně překvapil

V květináčích máme zasázené květiny a celkově je náš byt bez nápadu. Naše vybavení něco pamatuje a z našeho bytu je patrné, že jsme prakticky uvažující lidé, co neutrácí za zbytečnosti. To se nedá říct o mém kamarádovi ze zaměstnání. Kamarád byl nemocný, měl zlomenou nohu a tak jsem k němu zašel na kus řeči.

Uvítal mě z pohovky, kde měl nohu položenou na hromadě polštářů. Jeho manželka byla velice příjemná žena s netradičním účesem. Dlouho jsem neviděl modré vlasy na postarší ženě. Seděl jsem v křesle a upoutala mě obývací stěna. Respektive prosklená vitrína. V policích byly postavené urny.

Julie (22): Za bouřek potkávám dávného kamaráda z dětství. Kdysi na táboře ho zabil blesk

Kamarádovo vysvětlení mě pobavilo

„To jako fakt? To máte v obýváku zemřelé příbuzné?“ vypadlo ze mě. Kamarád mi vysvětlil, že manželka pochází z Ostravy, on z Děčína. Než by objezdili hroby svých příbuzných, tak by s tím strávili spoustu času. A tak je prakticky uložili doma do vitríny. Každý den na ně vidí a nemají pocit, že by odešli.

Mezi urnami stály i urny malé. To byly pro změnu pozůstatky jejich dvou psů. U každé urny stála fotka dotyčného a všude byly položeny plastové bílé květy. Celá vitrína působila legračně. Důstojného na ní nebylo nic. Holt každá rodina je jiná a jsem rád za tu moji nudnou. Ve vitríně chci broušené sklo a nic jiného. A v květináči chci kytky živé a nikoliv barevné plastové.

Brigita (27): Přítel mě varoval před bláznivou tetou, ale já u ní také viděla přízrak velkého černého psa

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].