
Rekonstrukce bytu měla Karolínu a Pavla sblížit, místo toho je rozdělila nová sousedka. Když Karolína našla v partnerově tašce klíče s růžovým srdíčkem, její svět se zhroutil. Je možné odpustit citovou zradu a vrátit se do bytu, který měl být jejich společným útočištěm, nebo jde o definitivní konec?
Rekonstrukce našeho nového bytu měla být začátkem společné budoucnosti. Abychom ušetřili, rozhodli jsme se s přítelem Pavlem většinu prací udělat sami. Byli jsme unavení, ale šťastní. Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy se o patro níž přistěhovala nová sousedka Daria. Přišla se přivítat s úsměvem a upečeným koláčem. Pavel jí hned nabídl pomoc, pokud by cokoliv potřebovala, což jsem tehdy považovala za pouhou sousedskou slušnost.
Partner začal pomáhat sousedce
Netrvalo dlouho a z nezištné výpomoci se stala rutina. Daria potřebovala pomoct se smontováním skříně, zapojením pračky i vrtáním do zdi. Z půlhodinových odskočení se stávaly celé hodiny, zatímco náš vlastní byt chátral a já zůstávala na práce sama.
Když jsem si Pavlovi postěžovala, tvrdil, že ji přece nenechá v úzkých. Později jsem je dokonce přistihla, jak u ní i přes mé námitky vysmátí pijí kávu. Pavel sice slíbil, že už k ní chodit nebude, ale stával se čím dál nepřítomnějším, neustále kontroloval telefon a tajně s někým rozmlouval.
Našla jsem u něj cizí klíče
Jednoho večera jsem v jeho velké tašce s nářadím hledala šroubovák. Na samém dně pod hromadou šroubů jsem nahmatala svazek klíčů s růžovým srdíčkem.
Poznala jsem ho – patřil Darii. Srdce mi bušilo až v krku. Když Pavel vyšel z koupelny, postavila jsem se před něj s klíči v ruce a zeptala se, co to znamená. Nejdřív zbledl a pak se snažil vymluvit, že jí měl jen zalévat květiny, což byla očividná lež.
Pravda moc bolela
Nakonec z něj vypadlo, že s ní nic neměl, ale dobře si s ní povídal, protože na rozdíl ode mě nepožadovala žádné práce a oceňovala ho. Ta slova mě hluboce zasáhla.
Pracovali jsme oba na maximum, ale pro něj bylo důležitější, že na něj cizí holka vrhá obdivné pohledy. Přiznal, že klíče schoval jen proto, že věděl, jak by to vypadalo. Ještě ten večer jsem si sbalila věci a odjela k sestře.
Nevím, co bude dál
U sestry jsem už dva týdny. Pavel mi denně volá, prosí o odpuštění a tvrdí, že klíče Darii vrátil a už s ní není v kontaktu. Jenže já se nedokážu vrátit do bytu, který měl být naším domovem.
Při představě, že bych se měla podívat na stěny, které jsme společně malovali, se mi vybaví jen ten klíčenkový přívěsek v tvarech srdce. Pavel už zní v telefonu odevzdaně a já stále nevím, zda mu ještě někdy dokážu věřit.

