
Katka si myslela, že potkala ideálního partnera. Jenže zjistila, že Miloš má podivnou povahu. Všem dává svoje použité věci, které už nepotřebuje. A ještě chce, aby mu za ně lidé byli vděční.
První měsíce byly s Milošem skvělé. Chodili jsme na procházky, na výlety a rychle se naše setkání změnila na společné večery plné vášně.
Stala jsem se mámou velmi brzy
Svého jediného syna jsem porodila brzy. Bylo mi čerstvých dvacet let. A jaksi jsem pro něho neměla tatínka. Podrželi mě moji rodiče a s jeho výchovou mi hodně pomohli. Po této zkušenosti jsem se uzavřela a vztahům jsem dala stopku. Věnovala jsem se synovi, práci a snažila jsem se rodičům vrátit jejich pomoc na startu mého dospěláckého života, který se mi moc nepovedl.
Takže v době, kdy moje kamarádky zakládaly rodiny, jsem já byla matkou syna v pubertě. Na svatbě mé nejlepší kamarádky jsem potkala Miloše. Byl to kamarád svědka. A protože jsem dlouho nikde nebyla, natož abych tančila, atmosféra toho dne způsobila, že jsem neuhlídala své ženství. Svolila jsem, že se s Milošem sejdeme hned druhý den na kávu.
Intimnosti mě asi zatemnily mozek
Pravděpodobně jsem byla citově vyprahlá a intimnosti s Milošem mi zatemnily mozek. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsem tak dlouho přehlížela Milošovo chování. Asi po čtyřech měsících jsem si uvědomila, že jsme s Milošem nebyli nikdy na večeři ani v kině natož aby mě pozval na nějaký víkend.
Veškerý čas jsme trávili buď u mě, nebo u něho v bytě. A vlastně výhradně v posteli. Mluvil o mně jako o svojí přítelkyni před rodinou svou i tou mojí. Běžně jsme chodili o víkendu na návštěvu buď k jedněm, nebo k druhým rodičům. Kdo by nás neznal, myslel by si, že jsme nudní manželé po dvaceti letech.
Dárky od přítele mě rozplakaly
„Ty jsi mi dal k narozeninám pračku? To je od tebe neskutečně milé“, rozplývala jsem se. Vůbec mě nepřekvapilo, že pračka byla rozbalená. A pak dostal syn od Miloše k narozeninám mobil se slovy: „Hele, tady máš můj mobil, chci si koupit nový a určitě si polepšíš. Ten tvůj starý model, nemůžu se na to dívat.“
A když i maminka dostala k svátku povlečení, které vykazovalo znaky opotřebení, s Milošem jsem si promluvila. Zjistila jsem, že Miloš nám dává věci, které vyhodnotí jako starší a chtěl by si koupit nové. A protože je škoda tyto věci vyhodit, rozdává je mojí rodině. Ne té svojí, ale té mé. Toto zjištění mě rozplakalo. S Milošem jsem se rozešla. Burana za partnera nechci.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




