Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Anna zůstala po smrti manžela sama na dvě děti. Peněz moc neměla, proto byla ráda, že její staré spotřebiče ještě jakž takž fungují. Když jí nový přítel k výročí a narozeninám daroval lednici a pračku, měla z toho velkou radost. Jenže on si pak našel jinou a než se k ní přestěhoval, odvezl si všechny spotřebiče, které od něj Anna dostala.
Byla jsem v sedmém nebi, když mi Roman k prvnímu výročí našeho vztahu koupil novou lednici. Ta stará sice ještě jakž takž fungovala, ale už nebyla moc moderní. Stejně jako pračka. „Tu ti vyměním jako další,“ slíbil. Opravdu to udělal! Novou pračku jsem dostala k narozeninám.
Když jsem to vyprávěla kamarádkám, jen užasle koukaly. Byla jsem si jistá, že mi Romana závidí, i když zároveň říkaly: „Zasloužíš si to, po těch letech samoty a dřiny...“
Začal mi zvelebovat byt
Po smrti mého muže jsem šest let sama vychovávala dvě děti. Pracovala jsem od rána do večera, abychom měli z čeho žít, ale peněz bylo pořád málo. Na nějaký luxus nebylo ani pomyšlení. Když se mi porouchala stará pračka, modlila jsem se, aby se ji podařilo opravit. Na novou jsem neměla.
A pak přišel Roman a začal mi pomalu plnit sny. Seznámila nás sestřenice, která mi už nějakou dobu říkala, že má v práci milého kolegu. „Víš,“ říkala, „trochu mi připomíná tvého Honzu. Taky je takový upovídaný...“
Nikdy bych nevěřila, že bych mohla někoho srovnávat se svým milovaným manželem. Ale když jsem Romana poznala lépe, musela jsem jí dát za pravdu. Skutečně v něčem připomínal Honzu. Nechápala jsem, jak to, že se ještě neoženil – měl rád děti, domácí práce...
Brzy se ke mně nastěhoval a začal zvelebovat můj byt. Nejprve jsem se bránila, ale tvrdil, že jsou to všechno dárky. A když tu bydlí, nemůže dopustit, abych prala jeho prádlo ve staré pračce, která každou chvíli přestane fungovat.
Roman se postupně stal součástí mého života a já věřila, že je to navždy. Doufala jsem, že mě požádá o ruku, že z nás bude opravdová rodina. Bylo mi teprve čtyřiatřicet, mohla jsem mu ještě porodit děti. Mohli jsme být spolu šťastní...
Odešel i s lednicí
Jenže pak se něco změnilo. Roman se začal chovat odtažitě. Nejdřív jsem to sváděla na únavu z práce. Pak jsem se ho opatrně zeptala, co se děje. Přiznal, že si našel jinou. Prý ještě neví, jestli k ní odejde, nebo zůstane se mnou. Neprosila jsem ho, aby zůstal, ale v duchu jsem si přála, aby se všechno vrátilo do starých kolejí.
Jednoho dne jsem přišla domů a byt byl skoro prázdný. Roman byl pryč – a s ním i všechno, co do bytu pořídil. Lednice, pračka... dokonce i dvířka na kuchyňských skříňkách, což jsem vůbec nechápala. Nechal je přece udělat na míru! K čemu mu budou? Zavolala jsem mu, že to musíme vyřešit. Nenechal mě ani domluvit. „Vzal jsem si, co je moje,“ řekl bez emocí.
„Ale vždyť některé věci jsi mi dal jako dárek!“ připomněla jsem mu.
„To si nepamatuju,“ odpověděl.
„Tak mi aspoň vrať staré spotřebiče!“ prosila jsem ho. „Mám doma dva malé kluky, bez pračky to nezvládnu! Nemám na novou. Co jsi s ní udělal?“ rozplakala jsem se do telefonu.
Překvapilo mě, co udělal
Ještě před pár měsíci by mi bylo jedno, co Roman udělal se starou lednicí nebo pračkou. Byla jsem šťastná, že mám nové spotřebiče. Myslela jsem, že jsou moje navždy. Jen tak mimochodem tehdy poznamenal, že „jsou ještě v dobrém stavu, na chalupu se budou hodit...“
Teď najednou tvrdil, že je všechny vyhodil. Prý to byly staré krámy. „Nebudu přece skladovat tvoje harampádí!“ dodal a zavěsil.
A tak jsem zůstala sama. V prázdné kuchyni. Bez skříněk, bez lednice, bez pračky. Bylo to hrozné. Pak mi sestřenice jednoho dne řekla, že když jeli s Romanem ze služební cesty, stavili se na kafe u jeho rodičů. V kuchyni prý měli lednici úplně stejnou jako byla ta moje stará! Tehdy mi to všechno došlo. Poprosila jsem ji, ať se příště podívá do koupelny, jestli tam náhodou nestojí i moje stará pračka...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
