Klára (32): Partnerova zrada mě stále sžírá. Žádost o ruku byla jen zoufalým pokusem vše zamést pod koberec

Příběhy o nevěře: Partnerova zrada mě stále sžírá. Žádost o ruku byla jen zoufalým pokusem vše zamést pod koberec
Zdroj: Freepik

Klára neměla o nevěře svého partnera tušení, dokud se jí sám nepřiznal. Rozhodla se mu odpustit, nechtěla jejich vztah zahodit kvůli jednomu úletu. Jenže časem zjistila, že ji to stále trápí a nedokáže se přes zradu přenést. 

Jana Jánská
Jana Jánská 29. 05. 2026 10:30

Petr se mi přiznal k jednorázové nevěře a já zůstala v šoku, protože jsem nic netušila. Čekal, jak se k situaci postavím. Rozhodla jsem se mu dát druhou šanci, ale brzy se ukázalo, že to mám stále v sobě. Petr mě požádal o ruku, aby vše napravil, ale ani to nepomáhá.

Sám se mi přiznal

Na nevěru svého přítele jsem nemusela nikterak postupně přicházet. Neměla jsem ani tušení, že má bokovku. Žádný šestý smysl mi nenapovídal, že by se něco dělo. Petr nevysílal klasické signály nevěrníků a ani nedělal chyby. Nikde na mě nečekaly důkazy o milence, prostě to přišlo jako blesk z čistého nebe. Najednou si chtěl promluvit.

„Nemůžu se ti dál dívat do očí. Miluji tě a udělal jsem hroznou blbost,“ začal mi jednoho večera Petr mi jednoho večera začal vykládat a měl v očích slzy. Odpověděl mi na všechny moje všetečné dotazy a pak už jen čekal na verdikt. Byla jsem naštvaná, a to nejen kvůli jeho úletu. Zuřila jsem, že rozhodnutí o naší budoucnosti je teď na mně.

Nebylo to tak jednoduché. Jsem celkem rozumná, chápu, že každý můžeme chybovat. Mám radost, že je Petr upřímný a nedělá ze mě hlupačku. Je ochotný nést zodpovědnost za svoje činy. Ale co já? Miluji ho a náš vztah se mi zdál téměř ideální. Mám to ukončit a pak třeba litovat? Rozhodla jsem se mu odpustit.


Ze dne na den jsem to stejně nedokázala

Velkou roli hrálo i to, že dotyčná žena nežila nikde poblíž a Petr se s ní neměl šanci nadále vídat. Byla to opravdu jednorázovka. Kdyby šlo o jeho kolegyni nebo nějakou naši společnou známou, snášela bych to mnohem hůř. Ani tak to ale nebylo snadné, jak jsem zjistila během následujících týdnů.

V dobré víře jsem za vším udělala tlustou čáru a s Petrem jsme si o jeho nevěře promluvili naposled. Tak jsem to aspoň plánovala a věřila svému rozhodnutí. První dny mezi námi bylo napětí. To se časem uvolnilo. Jenže já jsem se s jeho zradou doopravdy nesmířila.

Vrací se mi to ve snech nebo mě myšlenky na jeho chování přepadnou kdykoliv během dne. Jsem pak nepoužitelná, naštvaná a prožívám to znovu a znovu dokola. Nedávno jsme se kvůli něčemu dohadovali a já jsem jeho nevěru vytáhla jako jeden z argumentů. Petr pochopil, že to nemáme uzavřené.


Pak mě nečekaně požádal o ruku

Pořád jsem se necítila ve své kůži, když mě Petr nečekaně požádal o ruku. Z jeho strany to byl akt smíření a snaha udělat další krok. Chtěl si mě zároveň udobřit a ujistit mě o své oddanosti. To je sice pěkné, ale já nejsem na zásnuby momentálně naladěná. Prstýnek za nevěru mě na ruce vyloženě pálí.

Takhle jsem si to nepředstavovala. Chci být rozumná a nepřemýšlet pořád dokola, jak mi to jen mohl udělat. Aniž bych cokoli poznala. A pak si přijít s prstýnkem a myslet si, že to zameteme pod koberec a já budu jeho hodná ženuška. Vře to ve mně a nemám klid.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! u Davida Mattioliho

Vítejte! u Davida Mattioliho

Související články

Další články