Facebook
Instagram
Růžena zatajila svému novému příteli, že má z předchozího vztahu závazek. Dokud chodila do práce, byla schopná dluh splácet. Pak ale otěhotněla, nastoupila na mateřskou a škraloup z minulosti na ni začal bolestně doléhat.
Když mi bylo dvacet, začínala jsem svůj první dlouhodobý vztah. Trval rovných sedm let. Nakonec jsme se s Tomášem rozešli.
Vzala jsem si půjčku na sebe
Dva roky před tím, než jsme šli od sebe, jsem si vzala půjčku. On nemohl, protože už nějaké závazky měl. Jednalo se o peníze na vybavení bytu. Nenapadlo mě sepsat s Tomášem smlouvu, že dluh je i jeho. Zůstal tak psaný na mě, ale v době, kdy jsme spolu chodili, jsme splátku hradili napůl.
Když jsme se rozešli, nezůstalo mi z vybavení bytu vůbec nic. Tedy kromě dluhu. Tomáš se se mnou rozešel tak, že když jsem se jednoho dne vrátila z práce, on i věci byli pryč. Tušila jsem, že náš vztah spěje do záhuby, ale čekala bych, že se nějak domluvíme. Tomáše jsem naháněla všude možně, ale jako by se po něm slehla zem. Musela jsem se na nějaký čas vrátit k tátovi.
V práci jsem se otáčela, abych mohla náš společný závazek splácet. Každý měsíc mi zbývalo pár korun. Po roce jsem si našla nového partnera. Samuel (42) je velmi dobře situovaný muž, který má peněz jako želez. Netrvalo dlouho a já se k němu nastěhovala.
Mateřství mi udělalo čáru přes rozpočet
Po roce našeho vztahu jsem otěhotněla. Měla jsem skutečně radost. Nečekala bych, že po rozchodu s Tomášem najdu hned takhle skvělého chlapa. A už vůbec ne to, že s ním založím rodinu, o kterou Tomáš roky nejevil zájem. Byla jsem šťastná. Ale jen do chvíle, kdy mi došlo, že přijde den, kdy nebudu moct chodit do práce a nastoupím na mateřskou.
„Půjčka bude splacena až za další tři roky, co budu dělat? Z čeho ji budu hradit?“ řešila jsem jednou polohlasem v koupelně. Moje radost z toho, že budu matkou, se najednou zdála poloviční. Samuelovi jsem nic neřekla. Dokud jsem byla schopna chodit do práce i jako těhotná, půjčku jsem splácela.
Nakonec jsem musela na mateřskou nastoupit už osm týdnů před termínem porodu. Bylo mi jasné, že dluh nebudu mít z čeho splácet. Musela jsem proto Sama o něco požádat. „Vadilo by ti, kdybych ti nějaký čas nepřispívala na domácnost? Já to z mateřské neutáhnu,“ udělala jsem na něj oči. Ten mě pohladil a řekl: „Klidně ti budu i peníze posílat. Bude stačit třeba dvacet tisíc měsíčně? Budeš z toho dělat nákupy a taky něco pořídíš pro miminko,“ nabídl mi.
Musela jsem s pravdou ven
Takovou nabídku jsem nečekala. Nemohla jsem ji odmítnout. Hlavně jsem byla ráda, že budu mít na splácení půjčky. Dokonce jsem se s bankou domluvila na navýšení splátek. Bohužel, špatně jsem si to spočítala. Opět jsem se dostala do tísnivé situace, protože mi peníze nezbývaly.
Zkusila jsem přítele požádat ještě o dalších pět tisíc. Nečekala jsem, že se bude zajímat, na co je potřebuji. Bral měsíčně skoro sto padesát tisíc. „Možná mi do toho nic není, ale za co těch dvacet tisíc utrácíš? Nákupy děláme na půl a nic jiného neplatíš,“ zeptal se. A měl na to právo. Nedokázala jsem už dále lhát. Řekla jsem mu pravdu, kam peníze mizí. „A já jsem ti věřil. Nenapadlo mě, že splácím dluh za tvého bývalého. Zklamala jsi mě.“ Půjčku nakonec doplatil celou, ale utrpěla tím naše důvěra.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
