Facebook
Instagram
Žaneta čekala se svým přítelem první miminko a oba se na něj moc těšili. Kupovali malinké roztomilé oblečení a postýlku a Žanetě vesele rostlo bříško. Jednoho dne jí ale přítel oznámil, že si to vlastně všechno rozmyslel a dítě už nechce. Způsobil tím Žanetě velký šok.
S Vojtou jsem chodila dva roky, poté jsme si spolu našli byt a byl to vlastně první kluk, se kterým jsem začala bydlet. Moje máma si dělala srandu a říkala, že to nevydržím déle jak měsíc, ale nám se spolu žilo dobře a až na pár maličkostí jsme to zvládali. Vždycky jsem jen četla o tom, jak si ženský stěžují, že jejich chlap nechává všude bordel a po zemi se válí všude ponožky, tak teď jsem to měla taky.
Já ze začátku chodila a všechno po něm uklízela, ale pak jsem zjistila, že jsem těhotná a nechala jsem toho. Nebylo mi dobře a v jednom kuse jsem zvracela. Nechápala jsem, proč se tomu říká ranní nevolnost, když jsem ji měla celý den.
Plánovali jsme budoucnost
Vojta byl z té zprávy nadšený, vysnil si hned, že to bude určitě chlapeček, a vymýšlel mu jména, na ponožky a bordel ovšem ani nesáhl. Hodně jsem ho kvůli tomu peskovala a připomínala mu, že až se nám narodí miminko, tak musí být všude čisto a pořádek. „Zatím to tu je jak v prasečinci,“ prskala jsem a Vojta to naštvaně sbíral. Druhý den to tam bylo opět.
Bylo pro mě zajímavé, a na jednu stranu i vyčerpávající, pozorovat, jak se mi mění chutě a nálada. Jeden den jsem absolutně nemohla pozřít maso, druhý den bych snědla plný pekáč. To samé se zmrzlinami, ovocem, sýry a zeleninou. Vojta ze mě byl zmatený a nejednou jsme se chytli kvůli tomu, že prý nevím, co chci. Moje nálady byly jak na houpačce, to, co by mě dřív nechávalo klidnou, mě rozplakalo a naopak.
Změnil názor
Když jsem byla v polovině těhotenství, odešla jsem z práce dřív a měla pro nás zarezervovaný stůl v restauraci. Tam jsem ale čekala strašně dlouho a Vojta nikde, na zprávy nereagoval, telefony nezvedal. Bála jsem se, že se mu něco stalo a šla domů. Tam jsem ho našla, jak kvapně balí kufry. Vyděsila jsem se, co se děje, a on mi řekl, že už to nedává a rozmyslel si to.
Já ho prosila, brečela, pak už i křičela a nedokázala jsem uvěřit tomu, že mě opouští. Na celý zbytek týdne jsem si vzala volno a jen brečela a brečela. Když jsem pochopila, že už se ke mně nevrátí, zavolala jsem to mámě. Ta okamžitě přijela a zůstala se mnou přes noc. Nakonec jsem se odstěhovala k ní, protože bych nájem sama neutáhla a potřebovala jsem našetřit co nejvíce peněz.
Vojtu jsem už od té doby nekontaktovala, máma chtěla, abych s ním vyřídila aspoň alimenty, ale já ho neuvedla ani jako otce. Za pár měsíců se mi narodil zdravý chlapeček Matyáš a je to moje životní štěstí. Žijeme spolu u mamky a jejího přítele a zatím nám nic nechybí.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
