Facebook
Instagram
Zdeňka jednoho podzimního dne zůstala doma sama. Manžel se synem jeli zazimovat chatu. Díky horečce usnula. Zdál se jí sen, který říkal, že se manžel cestou z chaty srazí s kamiónem. Po probuzení mu proto hned volala, ale její slova nebral v potaz. Vyplnil se tragický sen?
Nikdy jsem nevěřila na nic nadpřirozeného. Když chodily moje kamarádky ke kartářce, měla jsem je za blázny. Vždycky jsem byla racionálně uvažující člověk. Jenže před několika lety mi sen ukázal, že jsem se možná ve svém úsudku mýlila.
Sen jako varování
Když mě skolila opravdu ošklivá chřipka, bylo to pár dnů předtím, co jsme se s manželem Jardou (59) chystali na chatu. Bylo třeba ji jako každý rok zazimovat. Manžel nakonec zavolal synovi Matějovi (24), aby mu jel pomoci. Já jsem zůstala ležet doma s horečkou.
Sotva odjeli, vzala jsem si prášek a ulehla do postele. Chtěla jsem využít toho, že je doma klid. Usnula jsem, jako když mě do vody hodí. Co se mi zdá, si jen málokdy pamatuji. A když už, tak pouze útržky. Tento sen byl ale jiný. Ocitla jsem se na silnici, která vedla k naší chatě. Kráčela jsem po krajnici. Z dálky bylo slyšet, že jede nějaké veliké auto. Asi kamión.
Řítil se neuvěřitelnou rychlostí, V tom snu jsem se pozastavovala nad tím, proč nebrzdí. Šla jsem dál směrem k osadě. Z té akorát vyjel manžel se synem. Otočila jsem se směrem ke kamionu, který se nebezpečně blížil. Jel z prudkého kopce a srážka s manželovým autem byla téměř nevyhnutelná. Pak ve snu zazněla ostrá rána...
Sen se stal skutečností
Probudila jsem se zpocená po celém těle. Podívala jsem se na hodiny, bylo akorát pět. To byl čas, kdy se chtěl Jarda z chaty vracet. Okamžitě jsem mu zavolala, abych mu řekla, aby dával pozor. Když zvedl telefon, hned jsem zmateně spustila: „Jardo, musíte jet jinou cestou. Měla jsem ošklivý sen. Viděla jsem, jak se srazíte s kamionem."
„Ty jsi asi vážně nemocná. To byl jen sen. Neboj, pojedeme opatrně," smál se do telefonu. „Já to myslím vážně. Musíš zvolit jinou cestu, nebo se stane neštěstí," prosila jsem ho. „Odkdy ty věříš na sny, prosím tě?" pochyboval o mě Jarda. „Já sama nevím. Tento byl tak živý. Dávejte na sebe pozor," řekla jsem a ukončila hovor.
Seděla jsem doma jako na trní a modlila se ke všem svatým. Za dvě hodiny mi volal Jarda. „Tak si představ, co se stalo," začal hovor. „Jeli jsme cestou, jako vždycky. Pak si Matěj vzpomněl, že nechal na chatě telefon. Tak jsme se ještě rychle otočili. A když jsme poté najeli na silnici, byl tam převrácený kamion. Podle řidiče mu selhaly brzdy. Díky bohu tam zrovna nikdo nebyl."
Teď už věřím v předtuchy
„To je jako z mého snu. Měla jsem pravdu. A proč si mě neposlechl a stejně tou cestou jel?" nadávala jsem mu. „Vždyť mě znáš. Ale když jsme kolem něj projížděli, došlo mi, že jsi měla pravdu. Příště už tě poslechnu. Hlavní ale je, že se nikomu nic nestalo, ne?" Domů dorazili oba v pořádku. Od té doby, když mám takto živý sen, dávám si pozor.
V tomto případě šlo asi i souhru náhod. Štěstím bylo, že se museli vrátit pro telefon. Jinak netuším, jak by to celé skončilo. Stále platí, že kartářkám, hvězdám a v postavení planet nevěřím. Věřím ale v to, že existuje něco jako předtucha. Je jen na nás, zdali se jí budeme řídit, nebo ne.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
