Lejla Abbasová už 25 let pomáhá v Keni: Přivezla jsem tam desítky kilo korálků a stovky menstruačních kalhotek

Moderátorka a filantropka Lejla Abbasová (45) odhalila v talkshow LifeeTalk své charitativní projekty v Keni, kde působí už 25 let, a kterou se snaží pozvednout z chudoby a negramotnosti. Škola zde funguje dobře, až na jeden zásadní problém: „Zjistili jsme, že nám kolem páté a šesté třídy začínají ve výuce chybět dívky,“ říká Lejla. S první menstruací zkrátka dívky zůstávají doma a do školy se zpravidla už nevracejí, protože se brzy vdávají.

Ekologicky udržitelné a jednoduché řešení našla Lejla - paradoxně - v České republice. Už před deseti lety přivezla prvních pár kusů začínajících prototypů menstruačních kalhotek, které se osvědčily. Letos jich proto přivezla podstatně víc. „Tentokrát jsme tam dovezli asi 300 kusů a znovu jsme se spojili s holčinami, které je měly před těmi deseti lety. Nejen, že je stále měly, ale často je dál posouvaly, protože si třeba už mohly vydělat na vlastní. A ty kalhotky vydržely, holky o nich mluvily jako o jednom ze zásadních momentů jejich kariéry.“

Mohlo by Vás zajímat:

Nejstarší syn Lejly Abbasové je věrnou kopií tatínka Michaela Kocába, baví ho streetdance

Lejla Abbasová pomáhá v Keni

Lejlo, vím, že Keňa je vaše velká láska. Nedávno jste se odtud vrátila – a znovu se tam chystáte. Jaké jsou vaše plány?
Mé plány se odvíjí od činnosti, kterou tam „páchám“ posledních 25 let, co tam jezdím. Ale pravdou je, že posledních 10 let jsem se uhnízdila na hranicích Keni a Tanzanie u jedné velmi odlehlé komunity Masajů. Začala jsem tam spolupracovat s organizací Red Tribe, kterou založil bílý manželský pár, který tam více než 10 let žil. Teď už tam tedy nežije, což byl také cíl jejich „angažmá“. Když tam odjeli, tak věděli, že jednou se budou vracet zpět. Jen nevěděli kdy. A když se rozhodli, že by tam chtěli dělat charitativní neziskovou činnost, tak si přáli, aby ty projekty předali do rukou Masajů. Což se podařilo. Bylo to trochu méně plánované, protože do toho zasáhla pandemie covidu a projekty museli odevzdat o trošku dřív. Nicméně jejich práce je neuvěřitelná a já je nepřestanu obdivovat. Za tu dobu, co rozvojovku v Keni dělám, jsem viděla spoustu projektů, neziskových organizací a lidí, kteří tuto rozvojovou práci dělali s menším či větším entusiasmem a úspěchy, ale málokdy tak efektivně, lidsky a správně, jako to dělá právě Red Tribe.

Takže ano – mám tam rozpracováno relativně dost projektů a posouváme je dopředu. Teď jsme je posunuli dost výrazně, protože tam poprvé se mnou jelo 11 dalších dobrovolníků a interně jsme se nazvali šílenci. Bylo to hodně narychlo a někteří z nich jezdili 14 dní po tom, co jsem je poprvé oslovila. Teď jsme tam s projekty hodně pohnuli a vždycky říkáme, že se vrátíme nejdřív v říjnu, ale vždycky je to nejdřív na jaře. Takže ano, zpátky poletíme v říjnu – a možná to zvládneme v březnu.

Letos s vámi letěla i kuchařka Chili.
Ano, Chili společně s Jakubem Přibylem patřila mezi ty šílence, protože jsem ji poprosila 14 dní před naším odletem. A to tak, že jsme se neznaly. Byla jsem s ní seznámena skrze naši společnou známou, návrhářku Martinu Pipkovou Loudovou. Ta se zmínila, že s Chili spolupracuje, a mezi řečí se zmínila, že mé projekty sleduje. Tak jsem sebrala odvahu, vyrazila jsem za ní a trošku jsem ji „citově vydírala“. Dokonce se měla o den dřív stěhovat a domluvila se s původním i budoucím majitelem nemovitosti, aby jim stěhování posunuli.

To jsou dobrodruzi!
Jsou, ale já jsem byla neoblomná. Skočila jsem na ni přímo v kabince, když byla u Martiny. Převlékala se a já jsem jí povídala o těch chudácích afrických dětech.

Chápu, neměla kam utéct.
Ano. Dělám si z toho srandu. Mluvily jsme o tom spolu dlouze a jsem strašně ráda, že tam se mnou jela. Byla neuvěřitelně přínosná nejen pro svoji sekci, v jejím případě kuchyň.

Mohlo by Vás zajímat:

Jak mít krásné kudrlinky? Lejla Abbasová vlasy suší starým tričkem a na noc tvoří účes na ananas

Keňu trápí menstruační chudoba

Otevřely jste tam s Chili také téma menstruační chudoby.
Je to velké téma a netušily jsme, že se stane takovým stěžejním kamenem v našem projektu vzdělávání. Protože se ukázalo, že základní škola, kterou tam ten manželský pár zřídil, první projekt, rostl spolu s dětmi. Od prvního až po devátý, čerstvě mají devítiletku. Zjistili jsme, že nám kolem páté a šesté třídy začínají ve výuce chybět dívky.

Bylo to tím, že jsou bohužel nuceny se brzy vdávat – ale pořád nám tam nějaký článek chyběl. Zjistili jsme, že jedna z těch základních věcí je menstruace. Dívky mají v tomto období první menzes a v podmínkách, ve kterých žijí, nemají finanční prostředky ani přístup k základním menstruačním pomůckám. Proto zůstávají doma. Jsou v tom původním slova smyslu nečisté. V lepším případě používají nějaké látky nebo si dělají primitivní kalíšky z banánových listů. Realita je taková, že většinou nemají vůbec nic, takže zůstávají doma a rodina je nějakým způsobem zaměstná. Často se potom ukáže, že nemusí platit školné a její hodnota je v tom, že se brzo vyvdá a rodina získá věno. Rodiny jdou touto cestou a holky nám ze školy odpadávají.

Ke slovu přišly menstruační kalhotky?
Kdepak. Na začátku jsem spolupracovala s jednou velkou firmou, která dělá klasické vložky. Tenkrát mi jich dala snad dvě palety. Měla jsem tisíce kusů, které jsme tam s partnerem vozili v kufrech. Distribuovali jsme je také na vedlejší školy. Ukázalo se to jako dobrá jednorázová pomoc, která je ovšem neekologická. Neexistuje tam odpadový systém, takže jsme je museli zakopávat a pálit, nebylo to udržitelné. Proto jsem oslovila jednu českou firmu, která v té době začínala s menstruačními kalhotkami. Byli na trhu jen asi rok nebo dva a neměli ještě patenty na silnou menstruaci.

Nicméně dali mi tenkrát určitý objem, abych to odzkoušela. Teď je to deset let a spojili jsme se znovu. Tentokrát jsme tam dovezli asi 300 kusů a znovu jsme se spojili s holčinami, které je měly před těmi deseti lety. Nejen, že je stále měly, ale často je dál posouvaly, protože si třeba už mohly vydělat na vlastní. A ty kalhotky vydržely, holky o nich mluvily jako o jednom ze zásadních momentů jejich kariéry.

Mohlo by Vás zajímat:

Lejla Abbasová prozradila svůj největší mindrák: Mám zadek jako z jižních Čech

Žena v Keni má cenu, když může něco přinést

Udržely si díky nim vzdělání, chápu. Jak se za těch 25 let proměnil vztah Masajů k ženám? Vyvinul se nějak?
Nemůžu mluvit za každou komunitu, ale za tu naši určitě ano. Je důležité říct, že vždy je potřeba pracovat s celou komunitou. Když řešíte jakékoliv téma, musíte mluvit s ženami i s muži, a také se stařešinami, kteří tam mají rozhodovací práva. Žena tam má ve společnosti cenu tehdy, když může něco přinést. Když jsme jim dali možnost si vydělat, dát jim možnost práce, a ony potom byly schopné domů přinést peníze, tak v očích muže jejich cena vzrostla. Osvědčil se nám šperkařský projekt Korálky - přivezla jsem za ty roky desítky kilo korálků, a manželka z toho manželského páru zakladatelů navrhovala šperky. Ženy potom tvořily tradiční masajskou metodou, ale za použití evropštějších designů. Z původní jedné dámy, později pěti a šesti, jich je nyní víc než třicet. Živí se tím a peníze tím dávají zpátky do Red Tribu. Platíme z toho třeba plat učitelky na škole. Je to výdělečný projekt a vlajková loď. Tím se ukázalo, že postavení žen se mění.

Co tolik diskutovaná ženská obřízka?
Otevřeli jsme tam také téma ženské obřízky, protože spousta lidí si myslí, že na té obřízce trvají muži. Ale je to naopak. Je to žena, která v té nejlepší víře a s láskou připravuje svoji dceru na sňatkový trh. Součástí té přípravy je ženská obřízka. Nechává ji obřezat, aby své dceři mohla zajistit lepší budoucnost. Museli jsme pracovat s celou komunitou – ukázat mámě, že to není nejlepší způsob. Říct to mužům, kteří ale neznali ženu jinak připravenou na manželství než obřezanou. Když nebyla obřezaná, nebyla pro ně dospělá. Neříkat, že to dělají špatně, ale spíše jim ukazovat příklady z dobré praxe. Manželský pár z Red Tribu byli nejlepším příkladem dobré praxe, protože ona samozřejmě není obřezaná a všechny pověry, které se s neobřezanou ženou pojí, ona vyvracela. Měla tři děti, vychovávala je tam, na kmen nepřišla kletba, nikomu nezkyslo mléko, nerodily se encefalické děti.

O čem dalším promluvila Lejla Abbasová:

• Jaké jsou její plány na léto
• Jak její charitativní činnost vnímají děti
• Jak vypadá život čtyřnásobné mámy
• Jaké vlastnosti má její nejstarší syn David
• Jak probíhalo hledání jejího táty

Na fotografie Lejly Abbasové během charitativních misí se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Lejla Abbasová už 25 let pomáhá v Keni: Přivezla jsem tam desítky kilo korálků a stovky menstruačních kalhotek

+ 17 fotek + 18 fotek