Lenka (32): Jednoho dne u nás zazvonil neznámý tulák. Následné noci se v okolí domu děly podivné věci

S dvěma malými dětmi jsme nutně hledali prostornější bydlení. Po horlivých debatách jsme se s manželem Jakubem (38) nakonec rozhodli, že si vezmeme hypotéku na rodinný dům. Vytipovali jsme si jeden hezký na venkově. Byl sice trochu z ruky, ale cesta do „civilizace“ trvala autem jen pár minut. Pravda, nijak extra velký nebyl, pět místností, ale ohromně útulný a se zahradou. Ideální pro děti.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (20): Neznámý muž v parku mi daroval tajemný kámen. Záhy se v mém životě začaly dít nečekané věci

U dveří nám zazvonil nějaký tulák

Nastěhovali jsme se a první dva týdny byly super. Užívali jsme si komfortu. Pak ale jednoho letního odpoledne u nás zničehonic někdo zazvonil. Nikoho jsme nečekali, nikoho tu moc neznali, takže jsme byli překvapení. Šla jsem otevřít a za dveřmi stál nějaký tulák.

Vypadal divně a něco mumlal pod vousy. Moc jsem mu nerozuměla. Ale pochopila jsem, že se ptá, jak se dostane z obce. Ukazovala jsem mu směr a on se přitom šklebil. Nebyl na něj hezký pohled a docela jsem si oddechla, když odešel.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucka (29): Obdarovala jsem bezdomovce s kytarou. Sdělil mi zprávu, která mi zásadně změnila život

V noci jsem ze zahrady slyšela podivné zvuky

Koukla jsem pro jistotu ještě kukátkem, ale poslušně odkráčel pryč. Šli jsme ten den brzy spát, když mě před půlnocí vzbudil zvláštní zvuk, který vycházel ze zahrady. Podívala jsem se z okna a slyšela kroky a nějaký hlas, jenž nápadně připomínal toho podivína. Zakřičela jsem do tmy, jestli tam někdo je. Nikdo se ale neozýval. Jasně jsem však viděla stín nějakého člověka. Vzbudila jsem Kubu, jenž s rozespalým výrazem ve tváři přiletěl za mnou.  

Líčila jsem mu, co se děje. Poslouchali jsme napjatě oba, ale nikoho už venku neviděli. Kuba si vzal baseballku a vyšli jsme ven. Prohledali jsme postupně celou zahradu, nikoho však nespatřili. 

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (33): Ve vyhořelém domě jsem zahlédla dvě postavy. Nebyli to ale bezdomovci, jak jsem myslela

Našla jsem na zahradě svítivý kámen

Vraceli jsme se pomalu zpátky ke dveřím, když jsme si v trávě všimli zářivého kamene. Nikdy jsme nic podobného neviděli. Vzala jsem ho do ruky, podívala se do něj a v odraze spatřila onoho tuláka. Strašně jsem se lekla a práskla s tím šutrem o zem, až se roztříštil na kousky. 

Třásla jsem se strachy a tulila se ke Kubovi. Zalezli jsme zpátky do postele. Snažil se mě uklidnit, já tu noc ale skoro nespala. Ráno jsem pak vyšla před dům. Slunce pálilo, všude panoval klid, přesto jsem měla obavy, jestli někoho nepotkám. Chtěla jsem ještě odklidit kusy kamene, jenže nikde nebyly! Naprostá záhada. Prostě byly fuč.

Ptala jsem se Kuby, ten ale tvrdil, že nic neuklízel. Divila jsem se a snažila tomu přijít na kloub. Nepřišla, faktem ale je, že od té doby se už v našem domě nic podobného neopakovalo. Jako by se rozbitím kamene zlomilo nějaké kouzlo. Vše tomu nasvědčuje. Uvidíme, co bude dál.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (21): Krásný kámen z Kanárů nosí smůlu. Když jsem ho věnovala kamarádce, skončila v nemocnici

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.