
Lenka si prošla ošklivým rozchodem. Bála se hlavně, jak to zvládne jejich malý syn. Díky jeho koníčku ale potkala skvělého muže. Jen to má jeden háček. Je o patnáct let mladší.
Když od nás před rokem odešel manžel, měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět. Nejvíc mi to bylo líto hlavně kvůli našemu šestiletému Tomáškovi. Tátu má moc rád. Ale i na něj už bylo naše neustálé hádání moc. Nechtěla jsem ho dál trápit.
Fotbal nám přinesl novou naději
S Radkem jsme se dohodli, že ho může navštívit kdykoli bude chtít. Takhle to fungovalo asi tři měsíce. Radek k nám začal docházet, ale čím dál tím méně. A protože jsem viděla, jak je Tomášek smutný, Radkovi jsem to hned při první příležitosti vyčetla. Chvíli váhal a pak se přiznal, že si našel přítelkyni, která má dvě děti. A prý jim to náramně klape. Slíbil sice, že Tomáška kvůli tomu zanedbávat nebude, ale opak byl pravdou. Měl asi pocit, že ho jeho nová rodina potřebuje víc. Tom se dost trápil a já s ním. Ale museli jsme i tak fungovat dál.
Pořád jsem přemýšlela, jak ho aspoň trochu rozveselit. A pak mě něco napadlo. Táta mu pořád sliboval, že ho naučí hrát fotbal, ale to, stejně jako spoustu jiných věcí, nedodržel. Rozhodla jsem se proto přihlásit ho do klubu u nás ve městě. Už po prvním dni byl nadšený a já samozřejmě taky. Našel si tam spoustu kamarádů. O jednom ale přece jen mluvil víc než o ostatních. O svém trenérovi. Jmenoval se Marek a prý je to jeho vzor. Musím uznat, že působil opravdu sympaticky a bylo vidět, že práce s dětmi ho náramně baví. Ale to, že bychom se mohli my dva seznámit víc, mě vůbec nenapadlo.
Nadšení syna mě přesvědčilo
Jenže jednou večer mi před spaním Tomášek řekl: „Maminko, a tobě se také Marek líbí?“ „Také? Jak to myslíš?“ zeptala jsem se s úsměvem. „No, on se na tebe ptal,“ odpověděl a bylo vidět, že z toho má velkou radost. Na to, co mi syn řekl, jsem musela pořád myslet. Když jsem Toma pak šla opět vyzvednout z tréninku, dal se se mnou Marek do řeči.
Nejdřív Toma moc chválil a pak se mě narovinu zeptal: „Tomášek si mi stěžoval, že jste často dost smutná, tak mě napadlo, jestli byste někdy nezašla na skleničku?“ Přiznám se, že mi to udělalo radost, ale raději jsem odpověděla, že si to musím rozmyslet. Když jsem pak Tomovi vyprávěla o našem rozhovoru a jeho nabídce, skákal snad metr vysoko. „Mamí, mamí, to by byl skvělý druhý táta.“
I když mi rozum říkal, že to není dobrý nápad. Vždyť Markovi bylo jen 27! Ten asi na nějaký rodinný život ještě nepomýšlí. Nakonec jsem na tu schůzku přece jen šla. Ale raději si od toho nic neslibovala. I když to bylo zpočátku z obou stran takové rozpačité, večer byl nakonec moc hezký. A já se rozhodla, že tomu všemu nechám volný průběh…
Všichni mě odrazují, ale já nelituju
Je to už půl roku a věřte nebo ne, jsem zamilovaná jak nějaká puberťačka. Přitom ještě nedávno jsem měla pocit, že už patřím do starého železa, že ženská jako já nemá šanci najít pořádného chlapa. Díky Markovi jsem našla ztracené sebevědomí i pořádnou chuť do života. Některé kolegyně i kamarádky mi ho ale i tak rozmlouvají. Vždyť si nemůžeme rozumět! A ten se ještě usazovat nebude...
Já na něj ale nedám dopustit. A na pomluvy z okolí prostě kašlu. Myslím si, že některé mi prostě jen závidí. Vždyť jen ve srovnání s mým exmanželem je mnohem rozumnější, vyrovnaný a hlavně spolehlivý. Někdy i mladší muži můžou být víc vyspělí než ti protřelí životem. Čím to asi je? uvažovala jsem. A co je pro mě je nejdůležitější? Že miluje nejen mě, ale hlavně Tomáška.
Názor vztahové terapeutky
Příběh Lenky zachycuje období po rozpadu partnerského vztahu, kdy vedle vlastního zranění řeší i dopad situace na syna. Nedostupnost otce a jeho postupné vzdalování vytváří u syna pocit ztráty, na který Lenka reaguje aktivní snahou zajistit mu stabilitu a nové zdroje podpory.
Vstup nového, mladšího partnera do života Lenky i jejího syna přichází v kontextu potřeby bezpečí a emoční opory. Vztah s Markem tak neplní pouze partnerskou funkci, ale částečně i kompenzační roli za chybějící otcovskou přítomnost, což může posilovat intenzitu citového prožívání a rychlost navázání vztahu. Do této dynamiky vstupuje i výraznější věkový rozdíl mezi partnery, který může přinášet odlišná očekávání či životní tempo, zároveň však sám o sobě nevylučuje, aby vztah fungoval stabilně a naplňujícím způsobem.
Z terapeutického hlediska je významné podpořit Lenku v udržení rovnováhy mezi vlastními potřebami, potřebami dítěte a v realistickém vnímání partnerského vztahu. Zaměřit se na to, aby došlo k uvědomění možných projekcí a očekávání, k posílení stability rodinného systému a k postupnému ověřování, zda vztah obstojí i mimo kontext aktuální životní situace a emoční potřeby blízkosti.
Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním. Více info zde.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




