Facebook
Instagram
Leona byla ve vztahu deset let. Její bývalý přítel byl manipulátor a sebestředný narcis. Druhý den po rozchodu potkala Leona muže, se kterým je dodnes. Už patnáct let vychovávají dceru.
Ve dvaceti jsem se bezhlavě zamilovala do Roberta, spolužáka ze základní školy. Jenže jsem ho chtěla víc než on mě. Chtěla jsem ho za každou cenu. I za cenu sebedestrukce.
Expřítel ze mě udělal nesebevědomou ovci
Robert vždy věděl, jak se mají věci dělat správně. A já nedělala správně nic. Samá špatná rozhodnutí, nepečlivá a nesamostatná. Já, zaslepená láskou, jsem neviděla, jak je celý náš vztah pokřivený. Roberta jsem hýčkala. Po práci jsem letěla domů a tam mu připravovala zdravou večeři. Čekala jsem na něj, až přijde z posilovny. Po večerech jsem mu dělala služku. Všude, i v posteli. Vydržela jsem všechno. I anální sex, který občas požadoval.
Možná, kdyby nebyl Robert sebestředný narcis, zůstala jsem ve svém pekle navždy. Naštěstí jsem si všímala, jak je neoblíbený v rodině. Jak nemá kamarády. Jak ho nemají rádi moji kamarádi. Po sedmi letech vztahu jsem začala cítit nespokojenost. Všechny sny, které jsem měla, Robert zadupal. Přišly mu absurdní. Proč by měl cestovat do Nepálu? Proč by měl chodit do kina, když si film může stáhnout z internetu? A navíc byl ochoten sledovat pouze bojové a akční filmy. Odmítal se podílet i na domácích pracích. Nikdy mi neřekl, že mi to sluší. Slyšela jsem jen kritiku a byla zmatená, když mi ostatní muži lichotili.
Od přítele jsem odcházela jen se třemi taškami
Měla jsem Roberta plné zuby. Moji kamarádi si život užívali a já neznala nic víc než domácnost a péči o Roberta. Ten vypadal výborně. Odpočinutý, spokojený a evidentně mu moje péče prospívala. Já byla naopak strhaná, emocionálně i fyzicky, a zračilo se mi ve tváři znechucení. Když mi jednoho dne Robert zase vyčítal, že připravené jídlo je příliš horké, věděla jsem, že je to poslední jídlo, které jsem mu uvařila. „Roberte, končím. Mám toho dost. Odcházím. Najdi si jinou pipinu, kterou budeš peskovat,“ sbalila jsem si věci a odstěhovala se.
Po deseti letech jsem odešla a měla jsem tři tašky. Všechny výplaty jsem nechávala posílat na Robertův účet a ten mi odmítl peníze dát. Hlavně na účtu žádné peníze nebyly. Robert si žil nad poměry za moje. Byt byl Roberta. Zkrátka jsem byla pitomá. A skoro ve třiceti měla holý zadek. Zachránili mě rodiče, mohla jsem se nastěhovat k nim. Ve stejném vchodě bydlel i Bořek. Stejně starý kluk, se kterým jsem si jako malá hrála. Potkala jsem ho hned druhý den, co jsem se nastěhovala.
Už druhý den jsem se nastěhovala k sousedovi
Bořek se mě ptal na můj život. Poslouchal mě a snažil se všemu porozumět. Druhý den mě pozval k sobě domů a tam jsme si celou noc povídali. On mi řekl o svém životě, rozvodu, výchově dcery a já mu vylíčila svoje peklo. Nikdy v životě jsem s nikým necítila takovou sounáležitost. Vůbec nechápu svoje chování, ale ještě toho večera jsme se s Bořkem pomilovali. Krásně, něžně, a tak, aby se to líbilo nám oběma. Následující den jsem se k němu přestěhovala. Nebyla to láska, ale bylo nám spolu dobře.
Cit přišel později. Pak se nám narodila společná dcera. S Bořkem jsme momentálně manželé. Spokojení manželé. Bořkova dcera z předchozího vztahu je už skoro dospělá. Nikdy bych nevěřila, že jsem schopná takové bláznivosti, jako je jeden vztah ukončit a za dva dny bydlet s jiným mužem. Nemuselo to vyjít. Ale vyšlo. A já ničeho nelituji. Bořek je nejlepší chlap pod sluncem a naše rodina je pro nás na prvním místě. Můj manžel o mě pečuje a dokázal mě svou láskou vytáhnout z té šedé zóny, ve které jsem se pohybovala. O Robertovi vím jen to, že střídá ženy. Ve svém životě ho nechci, a kdybychom se potkali na ulici, jen ho pozdravím, ale nemám zájem se s ním bavit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
