Facebook
Instagram
Linda si jednoho dne uvědomila, že celý život ji někdo ovládal. Nejdříve to byla její máma, teď se do toho pustil její nastávající. Rozhodla se utéct a začít znovu.
Telefon zazvonil, ale nezvedla jsem ho. Byla to moje matka, která se mi snažila dovolat už popáté během jednoho dne. Můj přítel Pavel (30) také volal. Aby toho nebylo málo, poslal mi několik SMS. Ani jsem se neobtěžovala číst je, rovnou jsem je smazala. Nehodlám mu vysvětlovat, kde jsem a co dělám. Riskla jsem to a rozhodla se odříznout od minulosti. Jinak mi nedají pokoj. Všechny je znám až příliš dobře, abych o tom měla nějaké pochybnosti...
Matka vždycky rozhodovala o mém osudu
Ovládala mě a ovlivňovala všechna moje rozhodnutí. Vlastně si pro mě vymyslela i plán do budoucna. Byla jsem slepá a asi ne moc chytrá, když jsem to tak dlouho neviděla. Samozřejmě jsem jako dítě jednala podle jejích pokynů a ani mě nenapadlo, že bych se mohla vzepřít.
Když mi bylo 5 let, rozhodli se rodiče rozvést. Byla jsem tím úplně zdrcená, protože jsem svého otce milovala. Nemohla jsem pochopit, proč už nebude žít s námi pod jednou střechou. Už nevím, jak se mi to máma snažila vysvětlit, ale jasně si pamatuji, že jsem rychle začala cítit zášť vůči tátovi.
Vyčítala jsem mu, že nás opustil. Nechtěla jsem ho vidět ani navštěvovat. Když začal žít s novou ženou, řekla jsem mu, že ji nikdy nebudu mít ráda a musí si vybrat - buď já, nebo ona. To všechno kvůli mamince, která mě k tomu nutila. Bylo mi tehdy 8 let, už jsem nebyla malé dítě. Po každém víkendu stráveném u táty jsem musela mamce detailně vyprávět o všem, co jsem dělala a co dělal on.
Poštvala mě proti tátovi
Byla jsem příliš mladá na to, abych něco tajila, abych věděla, o čem můžu mluvit a o čem bych měla mlčet. Maminka však zachytila i ty nejmenší detaily, které dokázala proměnit ve velký skandál. Vždy mi vtloukala do hlavy, že táta jako rodič naprosto selhal. Tvrdila, že se o mě vůbec nezajímá a že mu na mně nezáleží. Jednou jsem třeba měla chuť na zmrzlinu, ale táta řekl, že by bylo lepší to odložit na jiný den, protože právě lilo jako z konve. Maminka tehdy řekla, že to je důkaz jeho extrémního sobectví...
Přítomnost tátovy nové partnerky byla pro maminku skvělou výmluvou, aby mě s otcem rozeštvala. A bohužel se jí to podařilo. Táta nás mnohokrát volal, přijel na návštěvu a snažil se se mnou navázat kontakt, ale vše bylo marné. Pod vlivem maminky jsem nakonec dospěla k názoru, že se s ním nechci vídat.
Upřímně řečeno, maminka vždy uměla skvěle ovlivňovat ostatní. Rozhodovala, s kterými dívkami bych se měla přátelit. Kamarádky, které měla ráda, ji doslova zbožňovaly. Ty, které se jí zdály pro mě nevhodné, se jí bály a nakonec přestaly ke mně chodit.
Maminka neměla špatné úmysly. Opravdu chtěla pro mě to nejlepší – podle jejího názoru mě chránila před neúspěchy. Opravdu se o mě starala. Vždy věděla, kde jsem, s kým trávím čas a čím se zabývám. Nemohlo se mi stát nic špatného.
Vzdorovala jsem jí jenom jednou
Dlouho mě ani nenapadlo vzdorovat mamince. Velmi dobře si pamatuji první takovou příležitost. Byla jsem tehdy ve druhém ročníku střední školy. Kamarádka pořádala domácí večírek. Všem nám bylo kolem 16 let a cítily jsme se dospěle, takže jsme očekávaly, že nás také tak budou brát. Moje maminka mi bohužel nedovolila jít na tu párty.
Hrozně jsme se pohádaly, ve vzteku jsem vyběhla z bytu a práskla za sebou dveřmi. Brouzdala jsem po městě, slzy mi tekly po tvářích. Naštěstí byla tma a nikdo nemohl vidět, že brečím. V hlavě jsem si skládala, co mamince řeknu a jak se budu chovat, až se vrátím, že budu rezolutní a všechno jí vyčtu. Ale nic z toho jsem neudělala.
Nešla jsem na tu párty, protože jsem se prostě bála. Když mi maminka zavolala, řekla jsem jí, že brzy přijdu domů. "Strašně jsem se bála! Já se o tebe jen bojím," řekla klidně, když jsem přišla domů. "Všichni vědí, co se děje na těch večírcích. To není místo pro tebe."
"Chápu, že se bojíš, ale nemohla bys mi trochu víc důvěřovat?" zeptala jsem se. Od té doby mi maminka nic nezakazovala, místo toho mě jemně usměrňovala. Trpělivě mi vysvětlovala, přesvědčovala a ukazovala různé možnosti. Nakonec jsem si vždycky vybrala to, co považovala za správné. Stejné to bylo i s mým partnerem...
Konečně se jí líbil nějaký kluk
Na vysoké škole jsem potkala Pavla. Nebyl prvním klukem, kterého jsem přivedla domů, ale mamince se žádný z nich se nelíbil. Tak dlouho vyjmenovávala jejich nedostatky, až jsem je nakonec poslala k šípku. Navíc Pavel nebyl úplně můj typ. Ano, byl hezký, ale také docela arogantní. Jeho rodiče byli právníci a finančně si vedli dobře, takže Pavel si myslel, že mu svět leží u nohou. Rád se chlubil svým drahým autem, značkovým oblečením a penězi.
Nemám ponětí, proč jsem ho tehdy přivedla domů. Asi jsem chtěla mít konečně klid. Pořád za mnou chodil a snažil se mě sbalit, ale já ho měla po krk. Myslela jsem, že si s ním maminka poradí jako s těmi dalšími kluky. Nenapadlo mě, že se jí Pavel může zalíbit…
Dříve byla obvykle hrubá k mým přátelům, takže každý, kdo mě navštívil, se po chvíli necítil dobře. Pavlovi však nabídla kávu a sladkosti. Někdy, když přišel na návštěvu, seděli jsme spolu do pozdních hodin. A byly to opravdu příjemně strávené chvíle! Problémy se začaly objevovat až poté, co jsem obhájila diplomovou práci a začala uvažovat o doktorátu.
„Nač to? Měla bys myslet na svatbu, na děti. A tak jako tak vědecká kariéra není pro tebe,“ maminka okamžitě zchladila můj zápal. „Ale já sním o práci na univerzitě,“ snažila jsem se bojovat za své plány do budoucna. „Zamysli se nad tím ještě jednou,“ řekla maminka. „Nebo ještě lépe, prober to s Pavlem.“
Nelíbily se jim moje plány
Měla jsem pocit, nebo spíše jsem byla přesvědčená, že s ním už o tom mluvila. Protože opakoval přesně to samé. Prý nepotřebuji doktorát a měla bych už dospět, protože to jsou jen dětské sny. Nakonec mě požádal o ruku. Maminka byla zřejmě zasvěcená i do této věci, protože nás čekala se slavnostní večeří.
Pak se všechno odehrálo bleskově. Najednou jsme měli stanovené datum svatby, zamluvený sál a Pavel hledal kapelu. Souhlasila jsem s tím, ale nevzdala jsem se svých plánů.
„Byla jsem přijata na doktorské studium!“ informovala jsem mámu a Pavla s úsměvem.
„Dohodli jsme se, že se na to vykašleš!“ zareagoval Pavel agresivně.
„Dohodli jsme se? Nic takového se nestalo.“
To spustilo obrovskou hádku. Ale poprvé, co si pamatuji, jsem se jim postavila na odpor. Pokud se jim nelíbí, co chci dělat, pokud je nezajímají mé potíže ani úspěchy, tak mají smůlu...
Neměla jsem pocit, že to je moje svatba
Ani maminka, ani Pavel mě nepodporovali. Jejich svět se točil jen kolem svatby, ale rozhodovali o všem, aniž by se ptali na můj názor. Snila jsem o skromné, intimní oslavě, oni zamluvili sál pro 150 hostů!
„Jak to vidíš?“ ptala se mě maminka. „Zvaž všechny tety z naší strany a Pavlovy příbuzné a přátele!“
Na poslední chvíli jsem si vzpomněla, že bych chtěla pozvat ještě tři kamarádky ze studií, spolu s jejich partnery. „No, miláčku, vzpomněla sis příliš pozdě,“ rozpažila maminka ruce. „Už nemůžeme nikoho přidat.“
„Ptal se vůbec někdo na můj názor?“ vybuchla jsem. „Zajímáš se vůbec o něco? Kromě studování?“ vmetla mi maminka. „Pavel se o vše stará, zařizuje věci. Máš štěstí, ten kluk je zlato. Tebe nic nezajímá, takže to všechno zařizujeme my.“
V tu chvíli jsem cítila, že to už dál nevydržím. To má být štěstí? To tedy ne! Oni rozhodují o všem, aniž by se mě zeptali. Jak daleko sahá má paměť, maminka mě vždycky řídila a všechno ovládala. Vždycky za mě rozhodovala a teď se zdá, že si našla někoho, kdo ji v tom nahradí. Mám toho plné zuby, jich i té svatby!
Utekla jsem před nalinkovanou budoucností
Když mi Pavel řekl, kam pojedeme na svatební cestu, přetekl pohár mé trpělivosti. Měli jsme strávit líbánky v Austrálii. „Ale hned po svatbě mám důležitý výzkum v laboratoři,“ namítla jsem. „Dlouho jsem usilovala o stipendium a termín těchto kurzů je známý už několik týdnů.“
„Věděla jsi přesně, kdy jsme plánovali svatbu,“ řekl vztekle. „A ty jsi přesně věděl, že zrovna tehdy mám na univerzitě přednášky a potom vědecký výzkum,“ pohlédla jsem mu přímo do očí. „Ale tebe to vůbec nezajímá. Já pro tebe neexistuji! Chceš poslušnou loutku, ne skutečnou partnerku!“
„O čem to mluvíš? Myslím, že by bylo dobré promluvit si s mámou,“ řekl.
„S mámou? Jasně, asi jste to už spolu všechno probrali. A ty si myslíš, že mě budeš ovládat jako ona?“
„Ty musíš být šílená! Každopádně se nic měnit nebude, stálo mě to příliš mnoho.“
„Tak bys možná měl jet s mou mámou!“
„Ty vážně věříš, že tě někdo bude milovat takovou, jaká jsi?“ zavrčel.
„Neměl by ses spíš ptát sám sebe?“ odpověděla jsem chladně. „Už mě nebaví žít jako loutka!“
Ve spěchu jsem odešla z bytu, nic jsem si nevzala. Noc jsem strávila u kamarádky ze školy. Druhý den jsem vybrala všechny peníze z bankovního účtu, ke kterému jsem měla přístup, ačkoli patřil Pavlovi. Kamarádka mi teď pomáhá s hledáním malého bytu. Toto je začátek mého nového života, i když mi matka i Pavel neustále volají a zaplavují mě zprávami. Nechci je vidět, ani s nimi mluvit.
Snad jednou, až emoce opadnou, si s nimi promluvím. Ale teď musím konečně začít přebírat kontrolu nad svým životem, dělat to, co chci a co si myslím, že je pro mě dobré. Chci za sebe převzít zodpovědnost. Ale ze všeho nejdřív chci najít svého otce a omluvit se mu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
