Facebook
Instagram
Ludvík bere svoji tchyni jako úděl, nesnaží se s ní bojovat. Má spokojený život, jen by byl rád, kdyby tchyně nepomlouvala každého za zády. Až jeho dcera se dokázala ozvat, jak už má dnešní generace ve zvyku, a on jí může jedině závidět.
Tchyně je v mém životě nutné zlo. Hrozná ženská, co kolem sebe jen rozsévá negativní emoce, pomluvy a rýpání. Naučil jsem se její řeči ignorovat, ale nejraději bych ji nějak setřel. To se podařilo až mojí dceři.
Tchyně mi byla od začátku „proti srsti“
Dodnes si pamatuji setkání s budoucí tchyní před více než dvaceti lety. Markéta mě s ní seznámila na rodinném obědě, byl jsem nervózní a donesl až příliš opulentní kytici. Celou dobu jsem se snažil být vtipný a zaujmout všechny přítomné. Tchyně jakoby si mě ale nevšímala a mluvila hlavně o těch, kdo nebyli kolem.
Dozvěděl jsem se, že je její sestra zrádkyně, která jí jednou málem přebrala snoubence. Aniž bych poznal bratrance svojí přítelkyně, věděl jsem o něm nepěkné věci. „Je to ochlasta a hraje automaty. Navenek se snaží tvářit jako svatoušek. Není divu, když ho vychovával neschopný bratr,“ pokračovala, ačkoliv se ji Markéta snažila zastavit.
„Vy jste mi moc sympatickej. Dcera by to s váma vyhrála. Ne, jak ten první, ten ňouma. Ten neumí ani řídit auto!“ nechala se slyšet během loučení. Byl jsem rád, že mám návštěvu za sebou, moc příjemné to nebylo. Ale vyšel jsem z toho v nejlepším světle a bral to jako výhru. Ten rok jsem Markétu požádal o ruku a ona kývla!
Došlo mi, s kým jsem v rodině
Teprve na svatbě mi došlo, že budu muset s tou hroznou ženskou vycházet mnohem častěji. Matka mojí nevěsty se na svatbě chovala opravdu hrozně, pomlouvala snad každého od účesu po náplň práce. Byl jsem si hned jistý, že pomlouvá i mě, jen jsem pro to neměl důkaz. Po letech pak už samozřejmě ano a ne jeden.
S hrůzou jsem si uvědomil, že ta ženská bydlí relativně blízko a budeme ji mít doma asi často. Je na pováženou, že jsem nad tím dosud neuvažoval, ale byl jsem tak zamilovaný do Markéty, že mi nemohlo nic kazit radost. Moje obavy se samozřejmě naplnily.
Tchyně docházela jednou týdně a jediné, co dělala, bylo, že nás poštvávala proti příbuzným. „Leona se vysmívala vašemu ubohýmu rautu na svatbě. No, kdyby měl někdo nakrmit tu její hroší postavu, musela by mít jeden raut jen pro sebe.“
„Teta tvrdí, že jste se museli brát. Já jí vysvětlovala, že ty šaty byly prostě tak nadejchaný, ale nevěří mi,“ vzdychala a my se nestačili divit, co o nás kdo vykládá. To samozřejmě nedělá nikdy dobrotu. A to byl jen začátek!
Dcera se dokázala s tchyní vypořádat jedinou větou
Po dvaceti letech by si jeden pomyslel, že si člověk zvykne. To já nikdy! Co ta fúrie natropila za nedorozumění v rodině, to je nepředstavitelné, a dnes už vím, že je to její jediný koníček. Moje žena matku hájí anebo se ji snaží aspoň eliminovat. Děti už si babičku umí podat.
„Babi, ty jen všechny pomlouváš. Máš vůbec někoho ráda?“ zeptala se jí jednou patnáctiletá dcera, která se umí ozvat a já byl na ni hrdý. Tchyně jen zalapala po dechu a já se musel nahlas zasmát. Dceři závidím její přímočarost. Dnešní děcka se nedrží stranou a je to dobře. Já se za ta léta naučil tchyni jen ignorovat. Tchyně je každopádně od té doby skoro až zamlklá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
