Facebook
Instagram
Anna si naplánovala hezkou a komorní svatbu. Jenže její tchyně měla jinou představu a povedlo se jí protlačit třeba víc hostů. To nejhorší překvapení si nechala až na Annin velký den.
Když mi Jakub (29) po třech letech vztahu navrhl sňatek, byla jsem v sedmém nebi. Je ztělesněním muže, se kterým chci strávit celý svůj život, takže jsem samozřejmě hned začala plánovat. Brzy jsem si uvědomila, že mým snem není obrovská oslava pro sto lidí, ale spíše malá, elegantní a atmosférická akce.
Tchyni se nelíbila moje představa o svatbě
„Jen počkej, až řekneme mé matce, že nechceme pozvat všechny její tety a sestřenice, že nebudou čtyři chody jako na každé úctyhodné svatbě a že tam nebude tradiční moderátor s hloupými písněmi...“ zasmál se můj snoubenec.
Zpočátku jsem jeho varování brala jako nevinný žert. Neměla jsem tušení, kolik je na tom pravdy... Jeho matka se skutečně chovala, jako by naše plány vůbec nebrala vážně.
„Všechny páry mají moderní nápady, ale nic nepřekoná tradiční hostinu,“ mávla rukou, když jsem začala naznačovat, že si svou svatbu představuji jinak.
„Ale my... Opravdu...“ začala jsem zmateně koktat.
„Dobře, dobře,“ rychle mě přerušila. „Jen mi řekni, kdy mohu rodině oznámit datum...“
„No, samozřejmě, můžeme na svatbu pozvat všechny, ale chtěli jsme, aby hostina byla spíše skromnější,“ odkašlal si Jakub.
„Takže jen nejbližší rodina, chápu to správně?“ odpověděla nadšeně.
To mě velmi překvapilo. Možná nakonec bude respektovat naše rozhodnutí. Byla jsem ohromená touto náhlou vstřícností. Ale pravda se ukázala už brzy...
Tchyně pozvala na svatbu dav lidí
O týden později začal Jakubovi bez přestání zvonit telefon, ozývali se příbuzní, se kterými vůbec neudržoval kontakt. Různé vzdálené sestřenice a tety... Prý blízcí příbuzní, ale ve skutečnosti prakticky cizí lidé. Zpočátku nechápal, o co jde. Věděl, že rodina asi slyšela o našich zásnubách a že by se přirozeně mohla zajímat o svatbu, ale bylo to docela zvláštní.
„Já ji uškrtím!“ rozčílil se jednoho dne po dalším telefonátu.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Máma všem příbuzným řekla, aby se připravili na svatbu! Proto mi volali. Teta Eliška se prořekla,“ vysvětlil mi naštvaně.
To mě fakt vytočilo. Co je to za čarodějnici! Myslela jsem, že nám dovolí udělat si svatbu po svém. Co jsme mohli dělat, když příbuzní už dostali informaci, že obdrží pozvánky? Říct jim, že nejsou pozváni a že jsme to vůbec neměli v plánu? To prostě nešlo udělat, takže jsme zatnuli zuby a ztrojnásobili seznam hostů. Vyšlo to na sto dvacet lidí...
„S penězi si nedělejte starosti, my s tátou vám přispějeme,“ cvrlikala tchyně, jako by se nic nedělo.
„Mami, víš, že o to nejde,“ pronesl Jakub skrze zaťaté zuby, ale ona dělala, že ho neslyší.
Navzdory organizaci mnohem větší akce, než jsme původně plánovali, jsem se nehodlala vzdát zbytku našich plánů. Věděla jsem, že hudbu bude mít na starosti DJ, nebude žádný tradiční moderátor, žádné hloupé písně, žádné svatební hry. Byla jsem také naprosto rozhodnutá, že svatební menu bude bez masa.
Jsem vegetariánka
Měla jsem v plánu složit celé menu z bezmasých jídel. Myslím, že hosté si ani nevšimnou, že něco chybí. Tchyně ovem nevynechala příležitost zesměšnit můj výběr, když se seznámila s plánovaným menu.
„Copak jste se úplně zbláznili,“ smála se. „Svatba bez řízku nebo alespoň kousku kuřete? Jak mají lidé mít energii na tanec?“
Protočila jsem oči tak, že to nešlo přehlédnout. „Máme v menu opravdu výživné a skvělé věci. Budou tam noky v různých omáčkách, knedlíky, polévka, smažené houby, falafel, bezmasé kuličky,“ začala jsem vyjmenovávat. „Opravdu bude z čeho vybírat. Ujišťuji tě, že nikdo nebude hladový.“
Tchyně pokrčila rameny a udělala znechucenou grimasu, ale dál téma nerozebírala. Jak jsem mohla tušit, že bude mít tu drzost udělat něco za našimi zády? I když, právě takhle pozvala na naši svatbu desítky dalších hostů...
Můj svatební den měl být krásný
Přípravy na svatbu a recepci nás skutečně vyčerpaly. Chtěli jsme, aby tento den vypadal tak, jak jsme si ho vysnili. Několik měsíců jsme tvrdě pracovali, abychom vydělali nějaké peníze navíc a pokryli co nejvíce svatebních výdajů sami.
A abychom mohli zvolit trochu dražší a elegantnější služby. Chtěli jsme hostům poskytnout fotobudku, vybrali jsme stylové místo a také jsme chtěli, aby velká část z nich mohla po naší akci přenocovat. Ať se nemusí starat o návrat domů. Všechno to stálo opravdu hodně. Není divu, že jsme chtěli, aby to vyšlo tak, jak jsme očekávali.
Všechno bylo v pořádku do té doby, než jsme asi dvě hodiny po večeři z reproduktorů zaslechli hlas moderátora, kterého jsme nenajali.
„Dobrý večer všem, hned tuhle párty rozjedeme! Jmenuji se Karel a jsem tady s Pavlem, který je mým darem...” začal starší muž s pivním břichem, doprovázený kamarádem hrajícím na akordeon.
„Kdo to je? O čem to mluví?“ zeptala jsem se svého manžela. Byla jsem úplně v šoku.
„Nemám tušení...“
„Dámy a pánové, jsme tady pro tento milý pár na přání jejich milované matky a tchyně Barbory,” oznámil ten muž hrdě.
„Ne, tomu nevěřím...“ zasyčela jsem na Jakuba, vzteklá jako sršeň.
Tchyně byla na sebe pyšná
Jakub se na moderátora díval nevěřícně, po chvíli se zahleděl na svou matku. Ta se pyšně usmívala, cenila zuby na všechny hosty a natřásala se jako páv! Ona je na sebe ještě pyšná! Já byla s nervama v koncích. Neměli jsme možnost to představení zastavit, aniž bychom způsobili rozruch, takže jsme opět zatnuli zuby a předstírali, že je všechno v pořádku.
Pak přišlo další překvapení... O pár minut později Karel požádal obsluhu, aby zhasla všechna světla. Jeho kamarád s akordeonem spustil nějakou lidovou melodii, a potom... číšníci přivezli na sál obrovské pečené prase s jablkem v tlamě a prskavkami zapíchanými do těla.
Nervózně jsem se rozhlížela po svých příbuzných a přátelích, kteří byli očividně v rozpacích. Neměla jsem chuť pohlédnout na tchyni, protože jsem se vážně bála, že bych mohla vstát a hodit po ní židlí. Po celé té „show“ se s ní Jakub hrozně pohádal.
„Jak jsi mohla něco takového udělat za našimi zády? Víš, že jsme to nechtěli!” zaútočil na ni.
„Nedramatizuj, vždyť je to jen pro zábavu, hostům se to líbí! Konferenciér tu bude jen tři hodiny, zazpívá pár písniček, trochu rozehřeje společnost, vyzve hosty k nějakým hrám a pak odejde,“ vysvětlovala naprosto klidně.
Opravdu, Karel a jeho hudební kolega nakonec odešli, ale kolik předtím způsobil trapasů, to nikdy nezapomenu... Ani já, ani většina mých hostů, kteří se jen nevěřícně pochechtávali.
Od svatby jsem s tchyní nepromluvila ani jednou. Nějak jsme tu akci přežili, ale bylo to to, co jsme chtěli? Moje tchyně mi ten velký den úplně zničila, zanechala jen hořkou pachuť, nepříjemné vzpomínky a rozpaky...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
