Marek (31): Za všechny mé neduhy může strava v dětství. Máma nestíhala vařit, tak jsme se cpali sladkostmi

Příběhy ze života dětí: Za všechny mé neduhy může strava v dětství. Máma nestíhala vařit, tak jsme se cpali sladkostmi
Zdroj: Freepik

Zdravé stravovací návyky se vytvářejí v dětství. Markova máma ale byla sama a musela se dřít, aby své dva syny uživila. Nestíhala jim vařit a nutit je do zdravého jídla a Marek na to v dospělosti doplatil.

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 19. 06. 2024 10:00

Máma byla na mě a mladšího bráchu sama. Hodně pracovala a v podstatě nás nechávala už od dětství dělat, co jsme chtěli. Když přišla domů ze své hlavní práce, většinou si na chvíli sedla, dala si kafe a jela na nějakou brigádu. Já s Tomášem jsme zůstávali doma sami.


Co si budeme povídat, když necháte dva malé kluky doma samotné s možností vzít si k jídlu, co budou chtít, vezmou si to nejjednodušší. Takže jsme s bráchou jedli samé sladkosti, rohlíky se salámem, sladké jogurty a tak.

O zeleninu a ovoce jsme zavadili jen o víkendu, kdy se máma snažila vykompenzovat naši nezdravou stravu přes týden. Ale nikdy jsme tomu moc nedali a máma neměla chuť ani energii se s námi dohadovat. Dokud jsme byli před pubertou, rostli jsme jako šílení a neustále někde běhali, takže nám nezdravá strava nevadila. Po 15. roce se ale začala projevovat.


Na bráchovi to bylo vidět dřív

Na Tomášovi se projevila dříve. Já byl vždycky vyšší a rostl rychleji, zato Tomáš začal už v jedenácti přibírat, růst se mu zastavil a vypadal jako cvalda. Na mámě bylo vidět, že si to vyčítá, ale co mohla dělat? Bez brigád by domácnost neutáhla, a tak se nám snažila sem tam promluvit do duše: „Kluci, nemůžete jíst pořád jen sladké cereálie s mlíkem. Dejte si večer taky nějakou zeleninu nebo ovoce, ať jste zdraví.“

Ale na změnu bylo v našem věku už pozdě. Na mně se začala naše strava projevovat na střední škole, kdy jsem najednou přestal běhat po venku a seděl doma u počítače nebo nad úkoly. Najednou jsem měl břicho, začala mě bolet záda a klouby a tváře jsem měl jako křeček.

Opravdové problémy ale začaly ve chvíli, kdy jsem nastoupil do práce. Sezení před počítačem deset a více hodin denně se na mně zle podepsalo. Možná kdybych to vyrovnával aspoň zdravým jídlem, ale kolem mě se kupily obaly z fast foodů a od sladkých tyčinek. Byl jsem na nejlepší cestě uhnat si do třiceti cukrovku.


Nechtěl jsem skončit s děsivou diagnózou

Bohužel ji dostal dřív můj brácha. Nebyl sice nikdy morbidně obézní, ale oba jsme se potýkali se stejnými problémy - zadýchávali jsme se, trpěli jsme zácpou, špatně jsme spali a po celém těle měli bolavá místa - od krční páteře až po kotníky. Když přišel brácha s diagnózou cukrovky, řekl jsem si, že tohle je konec, všechno se musí změnit.

Zašel jsem na testy k doktorovi, který mi oznámil, že pokud něco nezměním, čeká mě během pár let stejná diagnóza. A tak jsem šel domů, vyházel polovinu lednice, vymazal si všechny aplikace na dovoz jídla a znovu nakoupil - všechno čerstvé a barevné. Vedle klávesnice jsem si neustále nechávám misku s ovocem, aby mě ani nenapadlo objednávat si jídlo, když dostanu hlad nebo chuť.

Vím, že změna se projeví až za několik měsíců, ale už teď se cítím lépe. Snažím se i víc hýbat, ale s mým pracovním vytížením a sedavým životním stylem to jde těžko. Dokonce i Tomáš se ke mně přidal. Ani pro něj ještě není pozdě a jeho cukrovka se dá zvrátit, když se bude snažit a vydrží jíst zdravé jídlo.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články