Marie se s Luďkem seznámila minulý rok na sklonku léta. A protože jí bylo hloupé, aby si říkala o dárek k Vánocům po pár měsících vztahu, nic nechtěla. To netušila, že přítel to špatně pochopí a opravdu Marii nic nekoupí. Letos se to snad už nestane.
S Luďkem jsme se dali dohromady přes internetovou seznamku. Už máme svůj věk, a tak jsme oba shodně v inzerátu uvedli, že hledáme někoho na výlety, návštěvu kina nebo společný víkend.
Láska kvete v každém věku a to platí i u mě
Na první rande jsem s Luďkem vyrazila poslední týden v srpnu. Pozval mě do kavárny, kde jsme vypili kávu a stále si měli co říct. A tak Luděk navrhnul, že bychom se mohli jít projít po Praze. Souhlasila jsem a už z prvního rande jsem se vracela skoro o půlnoci. Měli jsme tolik společných témat k hovoru, mnoho shodných zálib a navíc jsme oba milovali chůzi. Zkrátka výjimečná shoda. Jako bonus jsem vnímala to, že Luděk byl moc pěkný muž. I já se mu evidentně líbila. Ani ne za hodinu od našeho rozloučení mi přišla zpráva, kde mě Luděk zval na rande další.
Vídali jsme se intenzivně. Jednou nebo dvakrát v pracovní dny a každý druhý víkend. Někdy se stalo, že když jsem hlídala vnučku, šel s námi Luděk do zoologické zahrady. Měsíce ubíhaly a byl konec listopadu. To už jsme se sblížili se vším všudy a trávili spolu víkendy. Nikdy bych nevěřila, že mě v mém věku potká ještě něco tak hezkého. Opravdu platí pořekadlo, že láska kvete v každém věku. Byla jsem zamilovaná až po uši. A sexu jsem měla víc než ve čtyřiceti.
Stud způsobil, že jsem o minulých Vánocích zažila šok
Při prvním adventu se mě Luděk minulý rok zeptal s lišáckým úsměvem: "Maruško, co bys chtěla k Vánocům? Po čem tvoje srdce prahne?" Jenže já od mládí neumím dvě věci. Neumím přijímat lichotky a neumím si říkat o věci. Proto ze mě vypadla jediná možná odpověď: "Já nic Luďku nechci. Nemusíš mi nic kupovat." Víc jsme se o Vánocích ten den nebavili. Domluvili jsme se, že Štědrý den strávíme u mě doma. Opravdu jsem se těšila. Po dlouhé době nebudu sama a navíc zamilovaná. Snad dva týdny jsem přemýšlela, čím udělám Luďkovi radost. Váhala jsem nad několika dárky.
Nakonec jsem koupila vše. Elektrický zastřihovač vousů, parfém i knihu. Dárky jsem zabalila do zlatého balicího papíru a balíčky ovázala velkou bílou mašlí. Dala jsem si práci s výzdobou bytu, napekla cukroví, den předem udělala bramborový salát i rybí polévku. A dokonce jsem si koupila nové rudé spodní prádlo. Hanbaté myšlenky se mě honily hlavou. Představovala jsem si, jak se mě Luděk rozbalí pod stromečkem jako čtvrtý dárek. Ta představa mě velmi bavila.
Letos stejnou chybu neudělám
Luděk dorazil voňavý, v košili a svátečních kalhotách. Já měla na sobě nejlepší šaty. Den jsme strávili v příjemné atmosféře. Ta byla i během štědrovečerní večeře. Když šel Luděk na toaletu, dala jsem rychle pod stromeček dárky. A odešla jsem také na toaletu v domnění, pod stromečkem přibudou dárky i pro mě. Když jsem se vrátila, Luděk seděl u stolu v kuchyni. Vyzvala jsem ho, že půjdeme do obýváku. Předala jsem Luďkovi vánoční dárky. Koukal a po chvíli tiše řekl: "Proč mi to kupuješ? Vždyť já pro tebe nic nemám. Vždyť jsi říkala, že nic nechceš. Že se jen najíme a dárky neřešíme."
Musela jsem zapojit veškerou mentální sílu, abych nehnula brvou. Vysvětlila jsem Luďkovi, že jsem sice řekla, že nic nechci, ale že to byla zdvořilostní fráze. A samozřejmě, že jsem očekávala dárek. Je to společenská norma. Dárky k Vánocům patří. "Kdo nechce dárek? Kdo neočekává třeba jen blbost pro radost?" usmála jsem se. No, Vánoce minulý rok pro mě nebyly kouzelné. Nálada byla pod psa a Luděk si čtvrtý dárek nerozbalil. Já se poučila a letos budu chytřejší. Vánoční trapas jsme přetransformovali v humorný zážitek a dnes se tomu už smějeme. Vím, že i Luděk se ponaučil a letos se to doufám opakovat nebude.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.