Facebook
Instagram
Přes sociální sítě lze navázat všelijaké kontakty. Kromě přátelských leckdy i ty pracovní či milostné, o které se povětšinou snaží muži. Avšak stejně jako v reálném životě, existují i na sítích kuriozity, o nichž by mohla mladá Lili sepsat román.
Sociální sítě mi nikdy k srdci nepřirostly. Vyrůstala jsem bez nich, navíc v dobách, kdy vrchol techniky představoval mobil se základním displejem a jen málokdo tušil, že foťáky v telefonech jednoho dne nahradí klasické fotoaparáty. Doba se změnila, přesto o sobě nemohu říct, že bych byla na telefonu závislá. Naopak. Užívám si každé volné chvíle v přírodě a profily na sítích mám založené jen proto, že je potřebuji k práci editorky v časopise.
Na sociálních sítích mi chodily nechutné vzkazy
Příliš osobních informací nezveřejňuji, přesto mám pocit, jako bych doslova přitahovala různé podivíny. Nevím, jak to mají jiní, ale třeba mně neustále chodí zprávy od lidí, kteří prý mají hromadu peněz a nevědí, komu by je jednou odkázali. Podobná je i situace s nápadníky, kteří by rádi rande, aniž vědí, jak vypadám, nebo s muži, kteří mě co chvíli obtěžují ošklivými snímky či textíky.
Spoustu lidí už jsem kvůli tomu musela zablokovat, řadu zpráv vymazat a na profilu důrazně uvést, že jsem šťastně vdaná. „Snad dají pokoj,“ pomyslila jsem si, jenže to nezabralo. Po jedné opravdu nechutné zprávě od kohosi jsem se tak rozčílila, že jsem trochu bezhlavě uvedla, že jsem na holky. Malá lest kupodivu zabrala, štos otravných nápadníků se ztenčil a já měla konečně více času na práci.
Dostala jsem zajímavou pracovní nabídku
Byl klid, dokonce až podezřelý. Když jsem si na to konečně zvykla, ozvala se jakási Julie, údajná právnička. Fundovaným textem mi nejprve pochválila práci a pak nabídla, zda bych pro ni nechtěla pracovat, že prý otevírá novou kancelář a potřebuje zaměstnance, který by jí pomáhal přes PC. Dost jsem váhala, ale protože finanční nabídka zněla zajímavě a nic nenasvědčovalo podfuku, rozhodla jsem se s nezávazným setkáním v kavárně souhlasit.
Čas i den jsme si domluvily, ale co mě zaujalo, bylo místo. Julie si totiž pro první setkání vybrala nejdražší kavárnu ve městě. „Vypadá to, že nouzí netrpí,“ vyložil jsem si situaci po svém. Dny ubíhaly a setkání klepalo na dveře. Julie pak den před tím psala, že vše platí. Platilo. Potkaly jsme se a já už z dáli viděla draze oblečenou postarší ženu. Bídou fakt netrpěla, přesto mi na ní cosi nesedělo.
Právnička se snažila utéct bez placení
Pozdravily jsme se a usedly ke stolu. Jenže pak se začaly dít věci. Když přišel číšník, Julie si ke kávě přiobjednala zákusky, zmrzlinový pohár a vodu, zatímco já držela korunky pod kontrolou u jediné sodovky, neboť mi bylo trapné nechat se hostit na cizí účet.
Když nikam nevedoucí pohovor skončil, snažila se Julie, která těsně předtím snědla z objednaného jídla i poslední drobek, nenápadně vytratit. Sbalila věci do kabelky, že prý si ještě odskočí. Jenže vrátit už se nechtěla, přičemž plán by jí i vyšel, kdyby do ní při útěku nechtěně nevrazil mladý zamyšlený číšník, a to tak, až se jí napůl vysypala kabelka.
Noblesní žena začala rychle ztrácet tvář a v tu chvíli jsem se „probudila“ i já, přičemž s tím, že spěchám, jsem raději běžela k baru poctivě zaplatit to, co jsem zkonzumovala - jednu sodovku. Jak dopadla Julie, nevím, ale brzy na to jsem se dozvěděla, že podobní gastro podvodníčci, kteří se prý pod různými záminkami nechávají druhými zvát do restaurací a kaváren, aby pak bez placení utekli, údajně existují.
Další příběhy ze života →
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
