Markéta (40): Manžel a synové zapomněli na moje narozeniny. Nikdy bych nečekala, že čtyřicátiny oslavím sama

Rodinné příběhy: Manžel a synové zapomněli na moje narozeniny. Nikdy bych nečekala, že čtyřicátiny oslavím sama
Zdroj: Pexels

Markéta doufala, že ji manžel a synové k 40. narozeninám připraví překvapení. Oni ale žijí ve svém vlastním světě a na všechno zapomněli. Markéta se rozhodla, že si to užije sama, zašla ke kadeřnici a koupila si nové boty.

Jana Jánská
Jana Jánská 24. 12. 2024 17:00

Když nadešel den mých čtyřicátých narozenin, v našem bytě ráno panovalo naprosté ticho. Překvapilo mě, že moji synové ještě nevstali. Vedle mě tiše oddychoval můj manžel Tomáš, který si něco nesrozumitelně mumlal ze spánku a převaloval se. Pomalu jsem se vysoukala zpod peřiny a zamířila do koupelny.

Nepečovala jsem o sebe

Pohlédla jsem na svůj odraz a na chvíli se mi zdálo, že jsem se od svých dvaceti let příliš nezměnila. Realita mě zasáhla až v obývacím pokoji, kde na zdi visely rodinné fotografie. Když jsem se zadívala na naši svatební fotografii, uvědomila jsem si, jak moc se liším od té mladé ženy v bílých šatech.

Spojovala nás už jen stejná barva vlasů – jinak jsme byly zcela odlišné. Dnešní doba očekává, že čtyřicetiletá žena bude vypadat jako třicetiletá a třicetiletá jako dvacetiletá. Když se dívám na své vrstevnice v televizi, vidím jen štíhlé postavy, dokonale hladkou pleť a pevná pozadí.

Přestože jsem se snažila, nikdy jsem si nenašla čas na cvičení. Když mi lékař zmínil vysoký cholesterol, přihlásila jsem se na lekce jógy. Bohužel jsem tam byla jen jednou. Vždycky se něco našlo – domácí povinnosti, děti nebo práce. A když jsem konečně měla volnou chvilku, raději jsem si dopřála dlouhou koupel s dobrou knížkou, nebo si prostě šla lehnout.

Postavila jsem vodu na čaj a rozhodla se myslet jen na pozitivní věci. Byla jsem si jistá, že moje rodina něco chystá! Když jsem připravovala snídani, uvažovala jsem, jaký dárek pro mě asi mají. Čtyřicítka je přece významný okamžik...

Zapomněli na mě

Moji synové vletěli do kuchyně jako dvě malá tornáda. Štěpán popadl krabici džusu a napil se přímo z ní, zatímco Adam si do úst nacpal obří sousto míchaných vajec. Než je stačil polknout, zamumlal: „Mami, neviděla jsi moje kopačky?

Nemluv s plnou pusou,“ připomněla jsem mu. „Podívej se do skříňky u dveří, měly by tam být.

Zmizel z kuchyně tak rychle, že jsem si to sotva stačila uvědomit. Proč tak spěchá?

Má sraz s Terezou, jdou do školy spolu,“ vysvětlil mi Štěpán.

Nemohla jsem to Adamovi mít za zlé. Tereza teď byla nejdůležitější osobou v jeho životě. První láska je vždy taková. Určitě si na mě vzpomene u oběda.

Vrhla jsem na Štěpána pohled plný očekávání. Změřil si mě podezíravým pohledem. „Co se děje?“ zeptal se.

Nemáš mi něco říct?

Sklopil oči k jídlu před sebou. „Mami, děláš nejlepší míchaná vajíčka na světě!“ vykřikl, načež vyběhl z kuchyně a šel do školy.

"No jasně, to je u puberťáků normální,“ utěšovala jsem se a potlačila zklamání. „Děti na spoustu věcí zapomínají, ale jsem si jistá, že Tomáš mě později překvapí.

V práci na mě nezapomněli

Můj manžel vešel do kuchyně, posadil se a zamyšleně hleděl z okna. Pak sebou trhl, jako by si na něco vzpomněl, a pohlédl na mě. Konečně!

Zubař!“ zvolal. „Měl jsem dneska jít k zubaři. Úplně jsem na to zapomněl!

Rezignovaně jsem vydechla. Nezbývalo než čekat, až mu dojde, že mám dnes narozeniny.

Do práce jsem přinesla krabici koblih. V mém týmu jsou převážně muži, kteří si s kaloriemi hlavu nelámou. Koblihy zmizely bleskově a na oplátku jsem dostala pugét tulipánů. Bylo fajn, že na mě nezapomněli.

Bylo mi to líto

Domů jsem spěchala, protože jsem si myslela, že alespoň večer bude narozeninový. Když hodiny ukazovaly sedm večer, začínala jsem být neklidná. Ruce se mi třásly při pomyšlení, že se jim mohlo něco stát. Rozhodla jsem se zavolat Tomášovi – přece jen měl vyzvednout kluky ze školy a v tuto dobu už jsme měli být všichni doma.

Ahoj, miláčku!“ ozval se Tomáš nezvykle nadšeně. „Adam se dostal do školního fotbalového týmu! Vypadá to, že doma máme budoucí hvězdu! A Štěpán dostal jedničku z chemie! Řekli jsme si, že takové úspěchy si zaslouží oslavu, tak jsem je vzal do té nové burgrárny.

Odložila jsem telefon a smutně s podívala na své ruce. Rychle jsem popadla kabát. Už toho mám dost! Celý rok se jim věnuju, a oni si ani nedokážou zapsat moje narozeniny do kalendáře. Oči se mi zalily slzami. Jestli je pro ně fotbal důležitější než manželka a matka, končím s takovou rodinou!

Rozhodla jsem se uspořádat si narozeninovou oslavu a užít si ji, i když o samotě...

Narozeniny jsem oslavila sama

Vyrazila jsem do obchodního centra. Nejprve jsem zamířila do kadeřnictví. Cítila jsem se skvěle, jako by ze mě nový účes udělal novou ženu. Najednou jsem si uvědomila, že moje pohodlné, ale značně ochozené boty se k novému vzhledu vůbec nehodí. Naštěstí hned naproti salonu byl obchod s obuví, kde jsem si vybrala boty na vysokém podpatku.

Pak jsem zamířila za duševním zážitkem – do kina. Právě tehdy jsem pochopila, jak je důležité trávit čas o samotě. Mám tak možnost věnovat se sobě, aniž bych musela brát ohled na rodinu. Tenhle večer byl pro mě terapeutický. Vztek a hořkost postupně mizely.

Bohužel mi ty nové, elegantní boty mi daly zabrat, nohy jsem měla plné puchýřů. Domů jsem dorazila až po setmění. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, byt byl dokonale uklizený.

Lepší pozdě než nikdy

Ráno mě vzbudila příjemná vůně čerstvé kávy a palačinek. Když jsem vešla do kuchyně, spatřila jsem neuvěřitelnou scénu. Všichni nejdůležitější muži mého života stáli v řadě za kuchyňským stolem, na kterém čekala připravená snídaně.

Mami, promiň, odpusť nám!“ pronesli jako jeden muž.

Miláčku...“ řekl Tomáš. „Opravdu nevím, jak mi to mohlo vypadnout z hlavy. Prosím, odpusť mi. O víkendu ti to vynahradíme.

Odpustíš nám?“ zeptal se Adam s výrazem provinilého kluka, který něco provedl.

Věděla jsem, že toho skutečně litují.

Můžu vám odpustit, ale mám jednu podmínku. Potřebuji jeden den v týdnu jen pro sebe a během něj si budete muset poradit sami!“ oznámila jsem.

Chvilku váhali, přece jen je to důležité rozhodnutí, ale nakonec všichni tři souhlasili. Možná právě tyto narozeniny vnesou do mého života tolik potřebnou změnu...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Dětská hvězda Michaela Kudláčková skončila ve spárech agresora: Lepší pět minut protrpět než být mrtvá

Dětská hvězda Michaela Kudláčková skončila ve spárech agresora: Lepší pět minut protrpět než být mrtvá

Související články

Další články