Martin (32): Neznámá dívka se stala mým světlem v chladné ranní tramvaji

Ráno není moje oblíbená část dne. Jsem člověk, který potřebuje aspoň půl hodiny mlčet, než se mu v hlavě probudí první použitelná myšlenka. Možná právě proto tak dobře zapadám do prostředí ranní tramvaje. Všichni kolem mě vypadají podobně – unavení, zabalení do kabátů, ponoření do vlastních světů.

Theodor (40): Od mala jsem trpěl fobií z hromadné dopravy. Dnes jsem řidič tramvaje

Dívka z tramvaje

Jízdou s tramvají číslo 7 začínám pracovní den už několik let. Mám svoje místo, nebo spíš kout, kde stojím: opírám se o madlo naproti druhým dveřím. Nevím proč, prostě mi to tam sedí. A právě tam jsem poprvé uviděl i ji.

Nebylo na ní nic zvláštního – drobná postava, tmavé vlasy, ztracena v šedé oversize bundě. Někdy držela kávu v papírovém kelímku, jindy jen telefon, na který se ani moc nedívala, a občas se začetla do knihy. Možná mě zaujala právě tím, jak obyčejně působila. Když jsem ji viděl poprvé, jen jsem si pomyslel: „Taky vypadá, že by ještě spala.“

A pak se začala objevovat pravidelně. Když tramvaj zastavila u její zastávky, díval jsem se, jestli nastoupí. Většinou nastoupila. A já jsem pocítil drobnou úlevu, že opět přišla. Nestalo se mezi námi vlastně nic. Propletená mezi lidmi, s taškou přes rameno, občas si rukou upravila šátek nebo rukáv. Když bylo chladno, mhouřila oči, jako by se teprve probírala. Občas si četla. Všiml jsem si, že knihy nosí bez obalu, většinou trochu omšelé paperbacky.

Moje ranní jízda tramvají měla najednou nový rozměr. Nebylo to nic romantického, nic filmového. Spíš něco, co člověka vyvede z rutiny a vyvolá v něm pocit, že na světě existují drobnosti, které dávají obyčejným dnům jistou pravidelnost. A možná i smysl. Samozřejmě mě napadlo, že bych ji mohl oslovit. Jenže v tramvaji se to nějak těžko dělá. Je to uzavřený prostor, všichni slyší všechno a mě děsí představa, že bych to pokazil hned první větou. Tak jsem mlčel.

Vendula (27): V tramvaji si mysleli, že jsem těhotná. Tehdy mi došlo, že se sebou musím začít něco dělat

Dostal jsem šanci to změnit

Jednou však přišlo něco, co bych skoro nazval osudem. Tramvaj prudce zabrzdila. Ona stála trochu stranou. Snažila se chytit madla, ale ruka jí uklouzla a já, ani nevím proč, jsem ji instinktivně chytil ji za předloktí. Ten dotyk trval sotva vteřinu. Její pohled byl překvapivě jasný – překvapený, trochu stydlivý, ale upřímně vděčný. „Děkuju,“ řekla.

Poprvé jsem slyšel její hlas. Překvapilo mě, jak obyčejně zněl. Prostě normální, civilní „děkuju“, jaké člověk říká každému, kdo mu podrží dveře. Usmál jsem se a řekl: „Není zač.“ Nic víc. Tramvaj se rozjela a po chvíli byla celá situace pryč.

Další ráno jsem šel na zastávku ještě o pár minut dřív, abych měl jistotu, že mi tramvaj neujede. A doufal jsem, že ji potkám. Nepotkal.

Ivana (30): Záhadný stařík mi předpověděl budoucnost. Nebezpečí na mě číhá v tramvaji

Nikdy na ni nezapomenu

Řekl jsem si, že třeba jen zaspala. Ale nepřišla ani další den. Ani ten další. Nastupovali jiní lidé, občas někdo podobný té dívce, ale byla to jen podobnost v kabátě, v účesu, nic víc. Začal jsem jezdit pozdější tramvají, potom zase dřívější. Když nad tím zpětně přemýšlím, bylo to směšné. Ale nevrátila se.

Někdy si na ni vzpomenu, když stojím na svém obvyklém místě. Ne nějak sentimentálně, spíš jako na součást období, kdy moje ranní cesty měly něco navíc. Možná teď jezdí jinou linkou. Možná změnila práci. Možná zkrátka jen přestala vstávat tak brzy jako dřív.

A já? Já pořád držím své místo u madla a sleduji lidi, kteří nastupují do tramvaje. Už nečekám, že ji uvidím. Ale občas, když přijde někdo nový, řeknu si, že tak to asi chodí. Že některé příběhy se nikdy nezačnou vyprávět nahlas – a přitom se nějakým způsobem stanou součástí našeho života.

Marta (42): Měl to být krásný romantický výlet. Panika ve vlaku ale odhalila mé tajemství a já se sesypala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].